V “kuloárech” poslanecké sněmovny je právě probírán návrh navýsost zajímavého zákona, respektive novely. Změna tzv. atomového zákona vyvolala protesty různých nevládních organizací již v květnu, kdy byla schválena vládou. I pro ně, ačkoliv jindy nadšeně aplaudují snahám politiků nasadit společnosti čelící ekologické katastrofě zelené brýle (viz např. Tak nám prodali Kjóto, A-kontra č. 6/2001), je tento zákon příliš silnou kávou - z velké části zřejmě proto, že je efektivně vyřazuje ze hry.
Vláda totiž pod tlakem silné atomové lobby do zákona vložila pasáž, která zamezuje občanům účastnit se povolovacích řízení na výstavbu nové jaderné elektrárny či hlubinného úložiště atomového odpadu v místě jejich bydliště. Tuto možnost již nadále nebudou mít ani dotčené obce a občanská sdružení.
Tento návrh ukazuje v plné nahotě neoddělitelný faktor jaderné energie, na který anarchisté upozorňují již desítky let - posilování policejního státu. Ze světa známe mnoho příkladů sledování a zastrašování odpůrců jaderné energie. A z domova známe neustálé utajování, kdy veřejnosti nejsou předkládány ani dokumenty, na které má každý ze zákona nárok. Společnostem spojených s atomovou energií se vyplatí soudit - kalkulují totiž s pomalostí naší justice a také ze sumou finančních prostředků a času, která je na takové vymáhání informací potřeba. Tento fakt prakticky již dopředu vylučuje účast obyčejných občanů, třeba právě obyvatelů dotčených obcí.
Nový návrh atomového zákona je jen další krok. Občané, obce a občanská sdružení (pro jistotu, neboť i mezi nimi se čas od času najde nějaký “radikální” spolek, jenž zkouší molocha porazit - nebo alespoň zpomalit - na jeho vlastním kolbišti) budou prostě z právních procesů vyloučeni. Velké korporace tak budou mít volnou cestu a nebudou zdržováni nepříjemnými žalobami a odvoláními obyčejných lidí bránících své domovy a životní prostředí. O výstavbě “jaderných” objektů v jejich sousedství již bude rozhodovat pouze loutka korporací, které se je rozhodnou postavit - stát. Zbývají dvě alternativy: buď se smířit nebo bojovat jinak a nechat se bít a zavírat ozbrojenými složkami.
Změna vychází ale korporacím vstříc i jinak. Jaderný průmysl jí získává naprosto výlučné postavení, protože novela omezuje odpovědnost za škodu způsobenou jadernou havárií. Takové omezení přitom v žádném jiném odvětví neexistuje. Korporace podnikající v atomovém průmyslu tím získávají bezprecedentní krytí: v případě havárie ručí pouze do výše šesti miliard korun. Za dalších šest miliard ručí stát a za zbytek…jednoduše nikdo. Pomineme-li na okamžik, že většina škod způsobených případnou jadernou havárií je penězi nevyčíslitelná, byla by hmotná škoda v případě větší havárie zcela určitě vyšší. Například při známé havárii v japonské továrně na zpracovávání jaderného paliva v předminulém roce dosáhla škoda osmi miliard korun!
Zákon psaný korporacemi obsahuje mnoho dalších změn v jejich prospěch. Jmenujme třeba ještě fakt, že o náhradu škody se lze hlásit pouze do deseti let od havárie. Následky takové havárie jako je rakovina se přitom mohou projevit za mnohem delší dobu - potom už ale máte smůlu.
Když to shrneme, jde pouze o další právní paskvil, psaný na objednávku velkých korporací (či mnohem spíše přímo jimi), jehož účelem je chránit právo vykořisťovat lidi i přírodu kvůli okamžitému zisku bez ohledu na následky. V poslední době nic tak neobvyklého…