Zprávy z redakce k 5.5.2000
Koncert na podporu Earth First! Action Update25.2. se v Praze v klubu 007 Strahov uskutečnil benefiční koncert na podporu EF! AU. Koncert předčil všechna nejlepší očekávání - na koncert přišlo okolo 280 platících, takže počítáme, že celkem Sedmička hostila 350 lidiček. Vybrali jsme něco přes 20 000,- Kč. Po odečtení všech nákladů (pronájem klubu, cesťáky, jídlo...) benefit činí 10 250,- Kč ! Tyto peníze použijeme k vydávání dalších čísel EF! AU, zaplacení nákladů za čísla minulá, nákup EF! publikací a na plánované akce ( D8, Temelín atd. ).
16. 5. 1998 : GLOBAL STREET PARTY po 2 letech
Na konci února byl zproštěn obžaloby poslední z tří desítek obviněných lidí, které policie brutálně zmlátila a pozatýkala v onu květnovou sobotu. Pohádka policie o nebezpečných živlech se tak definitivně rozsypala jak domeček z karet.
Nebudeme opisovat známé události – nesmyslné násilí ve Vodičkově, kde se v době pozdního zásahu zdržovali úplně nevinní lidé, ani surovosti a ponižování, kterých se dostalo náhodně sebraným v nemocnici na Míčankách. Všechny detaily byly už mnohokrát zveřejněny, i v renomovaných tiskovinách. Podívejme se na události, jež následovaly.
Inspekce ministerstva vnitra dostala řadu stížností a trestních oznámení na chování policistů. Dvakrát během roku inspektoři ujistili stěžovatele, že policie postupovala podle zákona. “Až po dlouhé době se nám ozval důležitý svědek, který poznal některé policisty z Nemocnice na Míčankách,“ vysvětluje šéf inspekce Jiří Zábrodský, proč po více než dvanácti měsících jeho úřad změnil názor a předal vyšetřovateli čtveřici agresivních policistů podezřelých ze zneužití pravomoci. Vyšetřovatel Daniel Mazur má o jejich eventuálním obvinění rozhodnout v nejbližších týdnech.
Dokázat porušení zákona během zásahu v centru Prahy prý ale “opravdu nelze“. Dvěma desítkám lidí, kteří se připletli zásahové jednotce pod ruku, tak zbyla jediná možnost – obrátit se na Městský soud s žalobou na ochranu osobnosti. Jsou ale v značně nevýhodné pozici, protože musí “sami dokazovat, kdo jim ublížil, a sami si na to shánět svědky“, což je vzhledem k zakrytí identifikačních čísel policistů neprůstřelnými vestami téměř nemožné. První dvě z žalob, žádajících omluvu a sto tisíc korun bolestného, už soud minulý měsíc zamítl právě pro nedostatek důkazů. Soudce Martin Valehrach zdůvodňuje vynesení zamítavého verdiktu takto : “Zasahující policisté nemohli předpokládat, že se ve Vodičkově budou v tu dobu vyskytovat nějaké racionálně uvažující osoby.“
Aktuální situace na domácí scéně
19. 3. média oznámila, že se do Prahy chystá team amerického Federálního úřadu pro vyšetřování. K začátku jeho funkčního období v ČR by mělo dojít příští rok. Je samozřejmé, že to nebude první pohyb FBI po naší republice, ale tohle je první oficiální zmínka o otevřené spolupráci v oblasti organizovaného zločinu.
Pobočka FBI by měla plnit funkci pomocníka a spojaře zároveň. Má to být jen menší úřad s přibližně 8 lidmi. To je zcela směšné v porovnání s aparátem s jakým operovala na našem území kdysi KGB. S tím rozdílem, že tenkrát byla publicita vlivu tajných služeb u nás nežádoucí a dnes je to veřejně šířené na obdiv a podáváno takřka jako úspěch.
Dnes se jen prohodily role ze studené války. Ti, co byli kdysi nechtění záškodníci jsou teď hlavní silou pohybující se po státě a naopak. Sítě zahraničních agentů se vzájemně proplétají a potají likvidují, ale největší zmatek je zdá se stále v té české. Naše “tajná služba“ se prodírá takovým zmatkem, řadou obvinění a podezření, že o její důvěryhodnosti se dá s úspěchem pochybovat. Udělali to i ti nejvyšší představitelé republiky…
Jak známo, americká odnož EF ! je na seznamu “cílů“ FBI už dávno a představuje pro ně takové nebezpečí, že byla vyčleněna skupinka, která dostala za úkol infiltrovat do EF !. Není třeba informovat o tom, jaké skupiny u nás budou časem považované za organizovaný zločin…
Minule jsme informovali o plánování schůzky generálního ředitele SHELL pro ČR s členy Nezávislého sociálně ekologického hnutí, které vyplynulo z protestní akce proti SHELL v Listopadu 1999. Nesehnutí informovalo, že několik vyměněných e-mailů s vedením firmy dokazuje, že Shell bere svá slova o schůzce vážně a kromě zmíněného ředitele se jí má zúčastnit i podnikový právník a vedoucí úseku čerpacích stanic. Na konfrontaci názorů na devastující činnost firmy se připravilo i Nesehnutí - přizváním členů jiných nejen ekologických organizací, které se firmou v minulosti zabývaly ( Duha, PEN club ). Dokonce se mluvilo i o účasti nigerijského aktivisty, který zažil praktiky Shell na vlastní kůži. Setkání se mělo podle nám dostupných údajů uskutečnit v Brně někdy v březnu.
Šumava a další blokádyHnutí Duha oznámilo, že připravuje další blokádu Šumavy. Vedení parku reagovalo značně podrážděně. Jsou prý znepokojeni, protože vedení stále ještě neví, jak proti živým “zátarasům“ postupovat. Jaká forma zásahu je přípustná či nikoliv neví ani policie. Její oddělení v Prachaticích ještě neuzavřelo vyšetřování zda loňská blokáda byla protizákonná nebo ne, protože právně není dokázáno, jestli kácení v šumavském Národním parku bylo v pořádku nebo ne…
Navzdory tvrzení zastánců kácení, že se v případě odpůrců jedná o neopeřené mladíčky, “nedovzdělané ekoteroristy“ a pár hazardérů z “vědecké fronty“, je snadno prokazatelné, že mezi odpůrce se řadí mnoho skutečných odborníků a uznávaných autorit ve svém oboru. A takto označit naopak nelze obhájce kácení. Prokazuje to studie vědeckých aktivit lidí v obou táborech. Ta spočívá v poměřování četnosti publikování ve světových vědeckých časopisech nebo citačním indexem, jenž ukazuje, nakolik práce toho kterého autora znají a citují jiní pracovníci. Porovnání znesvářených stran z tohoto hlediska mluví jasně pro ty, kteří se snaží kácení zabránit.
Stále nejsou známy podrobné plány těžařů jak chtějí postupovat do budoucna a kolik hodlají ještě ukrojit z tamní už dost zdecimované lokality. Jasné nejsou ani záměry státu jak v této oblasti hodlá zajišťovat potřebnou ochranu přírody. Ty současné jsou naprosto nedostačující.
Vápence se v Českém krasu těží už od středověku, je tedy podle ekonomů škoda se zavedenou tradicí přestávat, zvláště když těžba tvoří jedno z hlavních center zaměstnanosti v kraji. Mnohokrát se už spory mezi těžařskými firmami a ekology rozhořely naplno, ale nikdy neskončily vítězným verdiktem pro tu či onu stranu. Napětí se vyhrotí vždy, když se plány těžařů vymknou veřejné kontrole a zásahy do krajiny nejsou vedeny podle jasných pravidel určených ministerskými úředníky. Ty totiž nejsou buď vůbec určeny, nebo se důsledně nedbá na uhlídání jejich dodržování. Stává se tedy, že zahraniční firma si v úřednické laxnosti a nepřesnostech nařízení vždy najde skulinku, která jí povoluje “zakázaný“ postup. V momentě, kdy se úřední aparát rozkouká, nebo je přinucen veřejností jednat, je už většinou pozdě a firma se toho, co jí bylo “povoleno“ dosáhnout, najednou nechce vzdát.
Naše stanovisko je i nadále jasné : Požadujeme okamžité zastavení těžby. Podle nás je víc než absurdní, že lomy jsou i nadále v provozu a to i přes vyhlášení Chráněné krajinné oblasti. Ta by podle nás měla, jak z názvu vyplívá, chránit krajinu a nikoliv poskytovat lacinou surovinu pro privátní podnikání. Navíc – těžený vysokoprocentní vápenec je velmi kvalitní a v případě opravdové nutnosti jeho těžby by se měl maximálně využít. Jenže nyní je tomu právě naopak – těžaři jej uměle znehodnocují přidáváním znečišťujících příměsí a po té jej využívají na podřadnější výrobky. Rovněž není jasné proč většina této kvalitní suroviny putuje do západní Evropy.
Od přátel z Boru u Skutče jsme se dozvěděli, že část státní přírodní rezervace Maštala na Chrudimsku je zasažena až patnácti tunami jedovatého karcinogenního perchloru. Chemikálie na bezmála kilometru čtverečním prý pronikla pod zem a do zdroje pitné vody ze dvou černých skládek v bývalých lomech. Některý z okolních podniků se tam zbavoval tohoto odmašťovadlo a vyšlo najevo, že zřejmě už od šedesátých let.
Odborníci na odstranění perchloru z rezervace připomínají, že nepůjde o lehkou záležitost, protože se nejedná o otevřené prostranství, které by se dalo podbagrovat, a tak území asanovat. Krajina je kompletně zalesněná a prorostlá skalami. Je tedy evidentní, že k dalšímu porušení rezervace dojde při záchranných pracích. Ty mají údajně stát desítky milionů korun, které bude tamní okresní úřad od státu.
Podtrženo sečteno – V rámci možností se škody eliminují, peníze na to taky jsou, ale jaký má vůbec význam založit “rezervaci“ a zároveň připustit skladiště jedů v sousedství ? Jaká je funkce “referátu životního prostředí“ ? Bude k odpovědnosti dohnána snadno identifikovatelná firma ?
Takto je v Německu znám stavitel tří velkokapacitních drůbežích koncentráků u Domažlic, jež mají pojmout dohromady až milion slepic, Stefan Pohlmann. Vyšlo totiž najevo, že právě on a jeho ještě zvrhlejší otec Anton přezdívaný “kuřecí baron“, který byl ve své vlasti za špatné zacházení se zvířaty a ohrožování zdraví spotřebitelů odsouzen k zaplacení pokuty 2,1 milionu marek, doživotnímu zákazu držení zvířat a podmínce na dva roky, stojí v zákulisí společnosti Česká drůbež. Ta to samozřejmě zpočátku popírala, ale nakonec se k tomuto faktu přiznala. Pohlmannovci při chovu používali mimo jiné i vysoce jedovaté a toxické látky, čímž ohrozili nejen zvířata, ale i nic netušící, bez ochranných pomůcek pracující, zaměstnance.
Takové jsou informace dávající určité šance oficiálním odpůrcům. Ale odpor proti výstavbě se prý projevil i ilegálně. Z doslechu víme něco o napadeném stavebním stroji. Akce prý ale nedopadla dobře. Pachatelé jsou podle všeho policii známí. Škoda se prý pohybuje okolo 60 tisíc korun.
Na otázku novinářů, proč nejsou státní dotace chovatelům krav podmíněny tím, že se ti lidé chovají ke zvířatům slušně, netrýzní je a neuvazují celoživotně na řetěz, ministr zemědělství Jan Fencl odpověděl : “Nechápu, proč bychom k tomu měli přistupovat tak radikálně“.
No, Honzo – když ne ty, přistoupíme na to radikálně my… VEGAN ACTION !
Máme ještě šanci odradit nelichotivými fakty
potenciálního zájemce o práci ve “špatné firmě“ ?
Známá automobilka, podílející se na kácení deštných pralesů, oznámila prostřednictvím svého mluvčího, že hodlá vystavět v Čechách jeden z provozů na výrobu součástek do svých vozů. V současnosti si zástupci pro východní Evropu vybírají ze tří lokalit.
Dalo by se říci, že podobná zpráva se dá napsat každý den a že je tedy apel o Mitsubishi nepodstatný. Dennodenně na naše území pronikají nadnárodní korporace a posléze zde podnikají. A způsobů odporu je přece už také vyzkoušeno dost - spojit se s angažovanými obyvateli ohrožené lokality, vyhrabat staré letáky proti firmě s výmluvnými fakty, zapojit známé osobnosti, publikovat články o problému v tisku, sehnat potřebné množství nesouhlasných podpisů a rozjet odmítavou kampaň. Ale má to smysl ? Bude to i v budoucnu mít sílu ?
Co že to chce básník říci… Domněnku, že tohle všechno nebude za nějaký čas v naší kapitalismem decimované společnosti stačit. Nezaměstnanost roste a lidé budou muset nastoupit chtě nechtě také do firem, které otevřeně devastují například i jejich blízké okolí. Samozřejmě, že většina lidí sáhne raději po přijatelnějším řešení jak vyřešit svou mizernou finanční situaci a nastoupí do slušnějšího podniku, ale přichází doba, kdy není na výběr. Hypoteticky to můžeme shrnout do konkrétního příkladu – člověk, co si po upozornění celosvětové negativní dopady “své“ firmy, stejně jako její vinu na devastaci nejbližšího životního prostředí, uvědomuje a nesouhlasí s takovýmito praktikami, stejně bude nadále uchazečem o zaměstnání v ní. I přesto, že si bude dokonce vědom toho, že platově ho bude značně odbývat. A bude jím z prostého důvodu – nebude mít jinou možnost. V regionu žádná jiná práce není, vše se zdražuje, rodina potřebuje základní zabezpečení… Taková je souvislost mezi “zahraničními investicemi“, špinavě podnikajícími firmami, přílivem o pár desítek let novějších technologií, způsobující rozpad zdejší produkce a ekonomickou situací obyvatel, kteří se do ohavného kapitalistického vykořisťování musí zapojit, protože jinak by existenčně ohrozili své potomky. Výsledek je zřejmý - příroda musí jít stranou.
Samozřejmě, že je zmiňovaná odpovědnost člověka silně nadsazená a realita je jiná – každému je lhostejno, co se děje za plotem jeho pozemku. Povaha současného materiálního člověka – Homo konzumus - byla trochu vylepšena proto, že jsem na ní, jako na příkladu, chtěl ukázat nevyhnutelnost účinných ekosabotáží a akcí jednotlivců – i kdyby totiž občan dospěl do fáze ekologického smýšlení, “staral se“ a snažil se žít dle mravních kodexů, tak nemá šanci – bude muset ustoupit pod hrozbou nezaměstnanosti tlaku kapitalistických okolností.
Je normální, že mimo vyloženě trestných skládek polychlorovaných bifenylů, které jsou snad nejjedovatější sloučeninou, jakou člověk kdy udělal ( 500x horší než kyanid ), se u nás podniká i s freony poškozujícími ozónovou vrstvu. A zaměstnanci i kdyby chtěli mluvit raději mlčí - okamžitá výpověď a “život na dlažbě“ je až moc velkým rizikem…Sklopí uši a tiše pracují dál. A tak se Zem huntuje a jsme do toho zapojeni všichni. Firmy vědomě porušují normy slušnosti ale i platné zákony a normy chránící životní prostředí. A můžou si přitom být jisti, že obyvatelé, ale i státní aparát samotný bude mlčet.
Jaký je tedy, v době kdy o směru civilizace rozhoduje výše kapitálu a ekonomické ukazatele, což se rovná tlaku na sociální sféru a proto i rodinný rozpočet, smysl apelovat na veřejnost ? Určitě velký, ale občan si i kdyby chtěl nebude moci dovolit bojkotovat zaměstnání ve “špatné firmě“. Jistá vrstva aktivistů si to uvědomuje a zvolila náročnou cestu způsobující firmám ekonomické škody. Válka o Zemi začala a ten, kdo ji rozpoutal a zaútočil jako první, označuje obranu zločinem.
Máme právo bránit v rozvoji firmám, poškozujícím Zemi, i za cenu toho, že budeme tak vlastně stát “proti lidem“, jelikož jim svou činností “bereme práci“ ? Nepochybně, za sociální nesnáze nese vinu totiž něco jiného než naše blokáda a odmítavá kampaň. Není to tak na očích a tak snadno osočitelné. Je to struktura hodnot, na níž stojí současný svět. A tu musíme bezpodmínečně svrhnout, jinak jsou všechny ekologické “šance na vítězství“ předem pohřbeny. Systém, postavený na tržní ekonomice a zisku za každou cenu, nikdy slušný postoj k životnímu prostředí nezaujme.
Viníkem destrukce je bezohledný profit.
Odstraňme kapitalismus dříve než on odstraní nás !
Těsně před uzávěrkou : Deníky uvádí, že vítěznou lokalitou pro japonské investice se stalo město Slaný na Kladensku. Tamní zastupitelé vykoupí za 11 milionů korun od soukromých vlastníků pozemky o celkové ploše 15 ha a nabídnou je firmě za symbolickou cenu - 1 korunu za metr. Další zvýhodňující státní pobídky se dohadují se společností Czechinvest a ministerstvy. Už v příštím čtvrtletí příštího roku by měla být zprovozněna první ze tří montážních hal, které tu vyrostou do roku 2003. Do konce roku chtějí Japonští podnikatelé z Mitsubishi Electric Corporation zaměstnat 270 lidí…
Největší ekologická katastrofa po Černobylu – únik kyanidu z dolu na zlato v rumunském Baia Mare vyvolala zvýšenou pozornost zainteresovaných odpůrců zlatokopeckých plánů i veřejnosti k problémům eventuální těžby zlata v ČR. Potvrdila totiž obavy z podobných důsledků těžby u nás. Dnes už si nikdo nedovolí bagatelizovat její rizika, spočívající v použití současných technologií.
Na zastavení všech povolení k průzkumu ložisek zlata mají nemalou zásluhu dva poslední ministři životního prostředí – Bursík a Kužvart. Že je těžba zlata v Čechách v této chvíli nežádoucí potvrdilo i usnesení vlády z 26. 5. 1999. Můžeme tak pozorovat docela solidní postoj zmíněných instancí k přání občanů a rozumné akceptování názorů odborníků. Nemusí to být ale navěky. Stačí změny na postech odpovědných funkcí a vše může být jinak. Ve vysoké politice stačí nepatrně zafinancovat jeden názor proti druhému a ihned dojde ke střetu zájmů. Bylo by proto chybou považovat současný pozitivní stav za konečný. I proto, že těžařská lobby nezahálejí. Veřejnost se dozví jen velmi málo o aktivitách Asociace České zlato, která sdružuje tři velké zahraniční těžařské společnosti – RTZ-MINDEV, TVX Bohemia důlní a Greenwich Resources. A ty obhajují své zájmy těžit – v Mokrsku, v Kašperských Horách a na Rožmitálsku. Ve své tiskové zprávě Zlato nad zlato, zveřejněné v loňském roce, tvrdí, že “ současný postoj Ministerstva životního prostředí je diskriminací jednoho průmyslového oboru vůči druhým, je proti rozvojový a je deformací podnikatelského prostředí u nás“. Dále se ve zprávě zdůrazňuje pozitivní přínos těžby pro místní rozvoj a národní hospodářství, navzdory tomu, že je její ekonomický efekt pro Čechy přímo zpochybněn finančními specialisty. Na semináři k problematice novely geologického zákona, který se nedávno konal v parlamentu, se znovu ukázalo, že stále existuje silný odpor proti uplatňování důslednější legislativní regulace při povolování průzkumů nerostných ložisek, a také proti účasti zástupců obcí při správních řízeních.
Druhý dubnový týden se ve Sněmovně projednával návrh zákona o geologických pracích. Jeho součástí by měla být i novela horního zákona, v které by měl být obsažen jednoznačný zákaz kyanidového loužení při úpravě nerostů. Povoleny by tedy do budoucna mohli být jen těžby využívající technologií, které vážně neohrožují přírodu, zdraví a životy obyvatel.
Katastrofa v Rumunsku také připomněla, jak se důlní společnosti staví ke své odpovědnosti za důsledky takových pohrom. Šéf australské společnosti Esmeralda, jejíž pobočka v Rumunsku tak výrazně selhala, odmítá nést odpovědnost za škody, které vznikly. Stejný případ se stal i v britské Guayaně v roce 1995. Nic nového, že proti internacionálně podnikajícím firmám není odvolání, je nám už dávno známo. A pokud bychom chtěli zabrousit do jiných průmyslových odvětví, nestačily by na výčet jejich “nepřiznání viny“ a popírání prokazatelné odpovědnosti, stránky tohoto sešitu.
Dodatek
Aktuální případ snahy o průzkum a následnou těžbu zlata. “Zamítnuto“ jako v předešlých případech ?
Libeř, 23. 3. – Územní odbor pro středočeskou oblast a hlavní město Prahu ministerstva životního prostředí obnovil projednávání žádosti firmy TVX Euro důlní o povolení průzkumných prací na vyhledávání zlata v oblasti Jílového u Prahy. Proti průzkumu a možnému zahájení těžby zlata v rozsáhlém regionu protestují ochránci přírody i představitelé obcí, jejichž území by se průzkum dotkl.
Tak zní oficiální zpráva. Její znění je takřka univerzální svým pasováním na všechny předešlé, výše zmíněné, případy. Jen jména firem a dotčených oblastí se mění. Uvidíme, zda události skončí stejně úspěšně jako kauzy v Kašperských horách, na Rožmitálsku a Mokrsku, kde se podařilo nebezpečí “zlaté horečky“ odvrátit.
Nejaktivnější z odpůrců – obec Libeř – dosáhl před dvěma lety zrušení původního povolení k průzkumu z roku 1995 a v obnoveném řízení, které nyní převzalo ministerstvo životního prostředí, má přiznán i s ostatními obcemi statut účastníka řízení. Do konce dubna měly všechny obce poslat jednotné stanovisko na ministerstvo. Dle jednotlivých starostu bude zásadně negativní.
Kanadská TVX Euro důlní ( sestra TVX Bohemia důlní = prohra v Kašperkách ) má zálusk na několik obcí Jílovska v celkové rozloze 150 km2 a hodlá realizovat přesně nestanovený počet průzkumných vrtů do hloubky od 150 do 500 metrů pod povrch.
Starosta Libře dodává, že pokud by se jednalo o jinou bezpečnější technologii, než Kyanidové loužení, které nepřipustí, je možné o průzkumu diskutovat…
Ministr životního prostředí ustoupil betonářské lobby a dal souhlas ke stavbě dálnice D 8 Praha – Drážďany přes chráněnou krajinu Českého středohoří.
Po letech došlo k přetřásání staré žádosti o udělení vyjímky ze strany ministerstva životního prostředí pro stavbaře, kteří si “svou“ dálnici dostavěli až těsně před brány CHKO Středohoří. Dřívější ministři buď žádáni ze strany silničářů nebyli, nebo nedokázali vynést verdikt. Po letech tak z úřednické skříně vylézá na světlo stará kauza. Nebudeme ji rozebírat detailně – zasvěcení ji znají a ti další se s ní seznámili alespoň zběžně na stránkách tisku. Ve sporu je na obou stranách stejný počet těch razantnějších osobností, ale nutno přiznat, že do vývoje se bojí zasáhnout ti nejdůležitější - místní obyvatelé a správy obcí, kterých se transevropská magistrála dotkne, a to je asi největší mínus pro odpůrce. Jejich postoj se dá vyjádřit přibližně takto: Přináší nám to sice škody, ale chápeme, že společnost si dálnici žádá a tak musí naše problémy ustoupit…
Kužvart byl zpočátku o vyjímce ze zákona o ochraně živ.prostředí ochoten uvažovat jen v případě výstavby 4 km tunelu. Tuto variantu zpočátku podporoval i ministr dopravy A. Peltrám který jí přisuzoval pozitivum ve smyslu možnosti zaměstnat propouštěné horníky, kterých je na severu požehnaně. Z nevysvětlitelných důvodů se proti tunelu postavili silničáři – i když jim tato k přírodě šetrnější varianta slibuje více peněz a delší zajištěnou práci. Z protesty přišla i severočeská buňka ČSSD, která pohrozila, že “pokud bude ministr Kužvart trvalou překážkou řešení infrastruktury“, tak bude prosazovat jeho odvolání.
V půlce února, po schůzce s Peltrámem, Špidlou a Mertlíkem, Kužvart od varianty “tunel“ pod tlakem ustoupil a pro eventuální vyjímku žádal jen ty skutečně minimální záruky, a sice že “nesmí dojít k zbytečným zásahům do krajiny a k narušení tras migrujících živočichů“. Peltrám se smíchem souhlasil a neodpustil si stupidní poznámku. “Vytvoříme body, kde budou moci živočichové jinak chránění přecházet. Kolega Kužvart je to bude učit“.
Plány stavbařů však mohou zásadně zkomplikovat Děti Země. Pokud se proti udělení vyjímky spolu s ostatními účastníky odvolají, stavba se může protáhnout i o pár let. Tímto způsobem je nyní úspěšně blokován obchvat D 5 kolem Plzně nebo zahájení stavby D 11 za Poděbrady na Hradec. V případě D 8 jsou Děti Země ochotni jít až k soudu s odůvodněním, že “byl porušen zákon o ochraně přírody a krajiny“. Podle práva ČR sice může min. životního prostředí udělit vyjímku ze zákona – a sice v případě, kdy jiný veřejný zájem převyšuje nad zájmem ochrany přírody, “ale to investor, ředitelství dálnic, nedokázal“ uvádí Děti Země. Uvidíme tedy, jak se bude spor dále vyvíjet. Jednání Kužvarta s ostatními ministry podle min. životního prostředí neznamená automatické udělení vyjímky…Výsledkem prý je zatím to, že ředitelství dálnic nyní musí najít jiné vyhovující řešení.
“Dálnice jsou stokami, které umožňují vylévat špínu lidského egoismu volně po krajině“
Jan Keller : “Až na dno blahobytu“
Připomeňme ještě aktuální situaci ohledně dálnice D 11: Svoboda zvířat z Hradce Králové upozornila na nesprávnou úřední formu dokumentů potřebných k dostavbě. Občanské sdružení tak učinilo ve svém odvolání a na jeho základě ministerstvo pro místní rozvoj rozhodnutí o umístění stavby zrušilo. Stavba dálnice se přinejmenším o několik měsíců protáhne. S úsekem mezi Libicí nad Cidlinou a H.K. počítal letošní rozpočet - pravděpodobně marně.
Oficiálním důvodem jsou formální nedostatky písemného rozhodnutí o umístění dálnice, jehož vypracováním byl pověřen Okresní úřad v Nymburce.
Tisková zpráva Dětí Země k D 8 ze dne 22.2.2000:
Přírodní park v Krušných horách bude dálnicí D8 zlikvidován
Podle odborníků z pražské Agentury ochrany přírody a krajiny trasa dálnice D8 přes Krušné hory vážně naruší krajinný ráz, a proto doporučují změnit její trasu vybudováním dlouhého tunelu. Vyplynulo to z jejich odborného stanoviska, které si pro správní řízení o zásahu dálnice do krajinného rázu nechal zpracovat referát životního prostředí okresního úřadu v Ústí nad Labem.
“Posuzovanou trasu dálnice D8 nelze v žádném případě považovat za definitivní, a proto nelze udělit souhlas se zásahem do krajinného rázu ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny“ hodnotí celou věc odborník agentury na krajinný ráz Igor Míchal. Proto navrhuje vybudovat buď tunel dlouhý cca 10 km, namísto stávajících dvou tunelů v celkové délce téměř dva a půl kilometrů, nebo trasu vést zcela mimo přírodní park Východní Krušné hory.
Děti Země jsou s tímto hodnocením zcela spokojeny, protože ve svém rozsáhlém stanovisku z prosince loňského roku požadovaly to samé. “Jsme příjemně překvapeni, že i odborníci z agentury mají stejný názor na trasu dálnice D8 přes Krušné hory, která je podle nás nepřijatelná. Je to tím cennější, čím častěji jsme napadáni, že jako laici tomu nerozumíme,“ prohlásil Miroslav Patrik z Dětí Země, které jsou účastníky správního řízení.
Děti Země také předpokládají, že vedoucí referátu životního prostředí Jiří Mareček, který jednak vede správní řízení a jednak právě on ostře kritizuje domnělý amatérismus ekologických organizací, se bude tímto odborným stanoviskem řídit a že souhlas se zásahem do krajinného rázu neudělí. Tím by se samozřejmě termín výstavby dálnice přes Krušné hory posunul nejméně o další dva až tři roky.
Hlavními důvody kritiky je fakt, že trasa dálnice je vedena svahy Krušných hor, kde dálnice zničí cenné lesní porosty a tím naruší estetické hodnoty celé oblasti. V přírodním parku, který byl okresními úřady v Ústí nad Labem a v Teplicích vyhlášen v roce 1995 právě kvůli ochraně krajinného rázu, dálnice vytváří novou mohutnou stavbu, která je v rozporu s důvody jeho vyhlášení.
Správní řízení v této věci probíhá od listopadu 1999. Udělení souhlasného stanoviska je nutné pro vydání územního rozhodnutí, které se brněnským Dětem Země a ústeckým Přátelům přírody podařilo v srpnu 1999 zrušit.
Děti Země, sekce Za ekologicky čistou dopravu
Jakubské náměstí 7, 602 00 Brno, tel./fax 05-42221743
e-mail: dz.brno@ecn.cz
http://www.detizeme.cz
Podle nás je možné, že v kauze okolo D 8 hrají ve vládě roli ještě jiné faktory.
Co tím myslíme nastíní následující řádky :
16. 2. V čase výměn ministrů zemanovy vlády se nechávají primátoři velkých měst tento den styšet, že jim vadí ministr Kužvart, protože brzdí výstavbu dálnic a zdůrazňují nutnost udělení vyjímky ze zákona na úsek vedoucí přes české středohoří.
18. 2. Kužvart povolil. Musel ? ČT 1 informuje: “Dnes se ministři životního prostředí a dopravy dohodli, že D 8 povede přes české středohoří přímo, dle původního návrhu silničářů“, což znamená normálně vrchem a ne “3 km dlouhým tunelem“, jak navrhoval Kužvart. Ministr financí se nechal slyšet, že se do toho ihned zapojí a co nejdřív se budou snažit uvolnit odpovídající prostředky… Primátoři měst, kterých se dálnice týká, si do kamery libují: “pomůže to regionům od nezaměstnanosti“ a že už se všichni těší: “nejvíc průmyslníci“ ( !!! ). Peltrám naprosto tupě s úšklebky žblebtá něco o “nějakých zářezech“ a že se tam “musí udělat nějaký ty mosty, pár tunelů, a dalších míst, aby mohli ti živočichové přecházet“… Zdá se to absurdní ?. Ta dálnice je důkaz, že současný tlak betonářů je prostě neudržitelný. Dálnici si samozřejmě přeje celá “společnost“. Lidé to chtějí “ve jménu rozvoje“…
Další alarmující čísla a důkazy :
Loni vyvezla společnost ČEZ do zahraničí 5,7 Terrawatthodin elektřiny, což je asi 1/10 domácí spotřeby. Tuzemským zahraničním firmám ČEZ prodává megawatthodinu za 1130,-Kč, na západ od hranic, to je do Německa, Rakouska, Švýcarska a Itálie ji ale nabízí v průměru za polovinu. Asi za 350 – 540 Kč / Mwh. Díky částečné liberalizaci cen energie v EU ani cena nemůže být vyšší. Maximálně o pár korun. Hranice je 560 – 620 Kč / Mwh. Cena za kterou své přebytky v zahraničí prodává, je tedy o 200 – 300 Kč / Mwh nižší než oficiální výrobní náklady… Rozdíl bude muset zaplatit tuzemský odběratel.
ČEZ se hájí tím, že přebytky jsou dočasné a vznikly jen nedobrou hospodářskou situací v ČR, která se “samozřejmě zlepší“.Mimo tohoto balamutění, které ČEZ používá navzdory sestupným trendům ve spotřebě od svého počátku, se obhajuje tvrzením, že je vytlačován nezávislými výrobci elektřiny…
Odborníci však rostoucí vývoz vysvětlují spíše tlakem státních úředníků na zachování odběru uhlí ze severočeských pánví. ČEZ se tomuto nařčení brání tím, že připomíná své závazky vůči dodavatelům, které vyplívají z / kdysi dávno / uzavřených smluv a vývoz tedy je jen logickým řešením snížené poptávky. Temelín tedy, jak přiznává i mluvčí ČEZ, v této chvíli opravdu nepotřebujeme.
A budoucnost ? Ceny na evropských trzích budou pravděpodobně nadále klesat díky předpokládané úplné liberalizaci cen. Náklady ČEZ naopak porostou. Výrobní cena jedné megawatthodiny z Temelína se bude pohybovat okolo tisíce korun.
Shrnuto ? Na jihu Čech vyrůstá mastodont za 100 tisíc, jehož produkci budeme jen ztěží prodávat se ztrátou až 6,- Kč za 1 Mwh. A těchto jednotek by měl Temelín vyrobit za rok 15 milionů.
Toto nejsou výmysly “pomatených zelených teroristů“ ani “ nedovzdělaných ekologů“ , ale údaje Českého statistického úřadu a Evropského fóra pro efektivní využití elektrické energie.
Došlo tedy na slova, která byla tolikrát slyšet na blokádách Temelína. Jeho energie je moc drahá vzhledem k snižování cen v Evropě – nekonkurenceschopná, a ČEZem předhazovaný smysl dostavby neexistuje- nárůst spotřeby se nekoná. Naopak. Zaznamenáván je pokles…
Z reakcí ČEZu na zveřejnění těchto údajů vyplívá, že je vše v pořádku a že se nemáme znepokojovat. Letos prý hodlá zvýšit svůj vývoz do zahraničí na celou čtvrtinu své produkce. Odpovědní úředníci se i nadále faktem, že česká elektřina je za hranicemi o polovinu levnější než doma, vůbec nehodlají zabývat. Odborníci tvrdí, že je to jen důkaz toho, že ČEZ skutečně disponuje přebytky a ty musí za každou cenu prodat. Po spuštění Temelína jejich objem ještě vzroste, proto tlačí na stát, aby prosadil u EU vyjímku, že trh ještě nějakou dobu po spuštění Temelína nebude liberalizován…ČEZ veřejně hájí své podnikání, ale zároveň zvažuje žalobu na Radko Pavlovce, který na podivné vývozy české elektřiny upozornil jako první…
R E F E R E N D U M !
84 občanských iniciativ zahájilo 19. Dubna kampaň za vyhlášení referenda o spuštění JE Temelín. Naděje že bude lidové hlasování vyhlášeno jsou ale minimální.
Byla založena iniciativa REFERENDUM 2000, která organizace sdružuje. Cílem je sesbírat co největší počet podpisů a apelovat na zákonodárce. Ti však považují celou věc většinou za vyřízenou. Podporu iniciativě vyjádřil jen V. Havel, který připomněl ČSSD její starý slib.
Z pravidelných výzkumů veřejného mínění vyplývá, že dokončení zbytečné stavby si přeje i většina obyvatel republiky. Podle hnutí DUHA je ale takovýto výzkum irelevantní, protože lidé neví o všech dopadech spuštění elektrárny.
ČEZ se hlasování nebojí, ale považuje jeho vyhlášení za zbytečné.
Naše největší elektrárenská společnost má ostatně v současnosti jiné problémy. A to faktického rázu. Posouzení Temelína z hlediska vlivu na životní prostředí totiž vyžaduje i předseda sněmovního výboru pro veřejnou správu M. Beneš, který je jinak známým zastáncem elektrárny. Připojuje se tak k nejnovějším připomínkám M. Kužvarta k JE TE, který toto posouzení vyžaduje v případě 13 nejzásadnějších změn původního ruského projektu. Zdlouhavý legislativní proces tak možná ohrozí termíny dokončení dostavby. Beneš připomíná, že je třeba postupovat podle platných zákonů a že pokud to ČEZ ani patřičné státní orgány nechali na poslední chvíli, je to jejich chyba.
Letos v únoru začaly v Temelíně tzv. neaktivní zkoušky ( bez použití paliva ), které měly prověřit turbínu a další zařízení za provozních podmínek. Tyto zkoušky mají skončit v srpnu, září je podle itineráře měsícem zavezení paliva, spuštění štěpné reakce, a tedy i definitivního zamoření reaktoru. Počátkem příštího roku proběhne závěrečné povolovací kolečko Státního ústavu pro jadernou bezpečnost. V květnu by podle plánu měla elektrárna vyrábět elektrárnu. Tak zní plány. Doufejme, že realita bude jiná.
“Také NESEHNUTÍ se do právě mohutně startující kampaně zapojí. Vzniká totiž velká koalice občanských sdružení z celé ČR, která se pokusí vytvořit co největší veřejný tlak na vládu, aby své loňské rozhodnutí přezkoumala. Prostředkem toho tlaku by měla být nejen mohutná petiční akce, ale také řada drobnějších demonstrací, happeningů, seminářů a podobných veřejných vystoupení. Připravují se společné plakáty, samolepky a jiné propagační materiály, které je potřeba šířit mezi co největší okruh lidí. Chystá se také již téměř tradiční protestní tábor u Temelína, který proběhne v prvních čtrnácti červencových dnech a NESEHNUTÍ se na něm bude podílet organizováním programu nejméně na jeden akční den.“
“Jak vidíte, práce je spousta a bez vaší pomoci se nám nikdy
nemůže podařit uspět. Proto touto cestou prosím všechny, kdo mohou alespoň trošku
s “protitemelínskou“ kampaní pomoci, ať už radou, nápadem, ochotou šířit
materiály a sbírat podpisy, nebo i možností více se zapojit, aby se nám ozvali. Buď
poštou na adresu Nesehnutí. Předem moc děkujeme za pomoc.“
Zdroj : ALARM č. 4
( FOOD NOT BOMBS BRATISLAVA )
Jedlo namiesto zbraní ( dále jen JNZ ) je volné zoskupenie luďí, ktorým nie sú lahostajné vážne problémy dnešného světa – sociálna nerovnosť, chudoba, hlad, zbrojenie, vojny, ničenie životného prostredia, neúcta k životu. Našou snahou je prispieť k riešeniu týchto problemov a dokázať, že dobrovoľná aktivita obyčajných luďí je velkou silou, ktorá móže zmeniť svet…
Medzi hlavné aktivity zoskupenia JNZ patrí pravidelné pripravovanie a rozdávanie veganského jedla na verejných priestranstvách luďom bez domova, bez práce a odstrčeným na okraj spoločnosťi. Popri tom, že priamo pomaháme luďom v nudzi, snážime sa zároveň upozorňovať širokú verejnosť na problémy súčasnej spoločnosťi.
Zoskupenie JNZ je súčasťou celosvetového hnutia FOOD NOT BOMBS, ktoré bolo založené v roku 1980 v Bostone a dnes pozostáva z viac jako 200 samostatných skupín po celom svete. Každá z týchto skupín pripravuje pravidelně veganské nebo vegetariánske jedlá, ktoré rozdává hladným luďom a zároveň vyvíja najróznějšie kulturné, spoločenské a politické aktivity, ktoré spája túžba žiť vo svetě bez armád, chudoby a ničenia prírody.
Ako móžeš pomócť ?
Ak vás informácie o tejto skupině zaujali a chceli by ste sa pripojiť k našej činnosti, podporiť už fungujúce skupiny, laebo prispieť akoukoľvek formou pomoci, čítajťe pozorně ďalej. JNZ vyvíja svoju činnosť vďaka pomoci a podpore luďí sympatizujúcich s našimi aktivitami a cielmi. Každý člověk sa móže zapojiť, pomocť.
Nová konferencia
Na changenete bola zriadená nová verejná konferencia JEDLO@LIST.CHANGENET.SK
Prihlásiť sa móžete na stránke : HTTP://LIST.CHANGENET.SK/CGI-BIN/LYRIS.PL?JOIN=JEDLO
( stačí zadať adresu a stlačiť Save )
Móžtě sa prihlásiť aj listom poslaným na adresu LISTSERV@LIST.CHANGENET.SK, kde obsahom listu bude : SUBSCRIBE JEDLO
DATABÁZA
Slovenská pobočka FNB teraz dáva dokopy zoznam všetkých FNB skupín vo svetě. Kvóli vysokej nezávislosti je to dosť zložité, pretože neexistuje nijaká zastrešujúca koordinujúca skupina. Preto bysme vás radi poprosili o všetky adresy FNB o ktorých viete. Hlavným cielom tohto projektu je zlepšiť komunikáciu medzi týmito skupinami.
KONTAKT: Jedlo namiesto zbraní, Ušiákova 2, BRATISLAVA 841 01, SLOVENSKO
E-MAIL: MAIL@JEDLO.SK
WEB: HTTP://WWW.JEDLO.SK
Dovoluji si opsat příspěvek známé ekofeministky z MF Dnes. Snad se čtenáři, jež ho již četli, neurazí.
Eva Hauserová
V létě jsem přecházela most v Ústí nad Labem ; pod ním se v řece koupala tlupa rómských kluků. Z mostu je opovržlivě sledovali místní občané a vrtěli hlavami: “To jsou ale čuňata!“ Počítám, že přitom neměli na mysli ty, kdo špínu do řeky vypouštějí, ale ty, kdo do ní dobrovolně vlezli.
V listopadu 89 byl pro mnoho lidí jedním z hlavních důvodů, proč se tak toužili zbavit komunistické vlády, zbědovaný stav našeho životního prostředí. K mému naprostému úžasu dnes, celých deset let poté, úspěšně bují a kvete jedno pitoreskní klišé : totiž srovnávání “ekologů“-myšleno ekologických aktivistů – s různými komunisty, fašisty a vůbec fanatickými totalitáři. Stačí, abyste pípli něco na téma, že byste si přáli čistší vzduch, zdravější lesy nebo třeba vratné láhve, a už se vám sesypou na hlavu urážky nejhoršího kalibru: dovíte se, že jste vlastně kryptofašista nebo kryptobolševik /eventuálně fašista vedoucí třídní boj – kdo by se zdržoval s detaily, že?/ , že patříte k rozzuřenému zelenariátu, který touží zavřít veškeré obyvatelstvo do koncentráků a nastolit zelený neomarxismus, zkrátka jste krajní fanatici a pěna vám odletuje od huby.Jste zločinec toužící omezovat lidskou svobodu.
Týká se to ovšem svobody zcela specifické – svobody vydělávat co nejvíc peněz, spotřebovávat stále víc, rozpínat ekonomické aktivity bez nějakého zdržování a patlání se s životním prostředím. A pokud jde o svobodu dýchat čistý vzduch nebo se vykoupat v čisté řece? S tou je to jednoduché: vždycky si můžete koupit čističku vzduchu, filtr na vodu, nechat si na zahradě postavit soukromý bazén, jezdit klimatizovaným vozem, abyste nemuseli dýchat ten hnusný smrad z výfuků, a vůbec trávit s rodinou co nejvíce času v Alpách nebo v Karibiku. Stačí tomu věnovat nějaký ten miliónek ročně, tak v čem je problém?
Bohužel ve mně hlodá červík pochybností, jestli trošinku totalitářsky neuvažují spíš tihle tržní komsomolci. Před svým vnitřním zrakem je vidím, jak pochodují v sevřeném šiku pod vysoko vztyčeným praporem konzumu a provolávají hesla typu: S tržní společností ke světlým zítřkům ! - Co nejvyšší spotřeba – záruka šťastné budoucnosti ! – Kdo není s námi, je oproti nám ! – S konzumerismem na věčné časy a nikdy jinak !
Zdá se mi však, soudruzi, že občané nám pořád konzumují nějak málo, a tak by bylo žádoucí soustředit je v táborech, kde by spotřebovávali zboží pod odborným dohledem, však by je vyhazovali a organizovaně kupovali stále nové.
Nad bránu by bylo vhodné umístit nápis KONZUM MACHT FREI.
Akce měla začít v jedenáct hodin. Jako místo srazu byla určena vlaková zastávka Pardubice - Semtín. Akce byla namířena jednak konkrétně proti místnímu výzkumnému ústavu, který pokusy na zvířatech provádí, a v druhém plánu jako propagace novely zákona o testování na zvířatech, kterou sestavila Svoboda zvířat a kterou předloží na jaře parlamentu ČR.
Účastníci se začali sjíždět už od deseti hodin a postupně se jich dostavilo okolo 150. Bohužel, začátek akce byl kvůli zpoždění plzeňské buňky Svobody Zvířat, jenž na akci vezla masku testovaného králíka a rakev, zpožděn asi o tři čtvrtě hodiny. Naštěstí nám přálo počasí a ukázalo se i sluníčko, a tak se čekání dalo vydržet. K dispozici bylo i provizorní distro s (nejen) eko tématikou.
Asi v 11.45 jsme se zformovali a vyrazili na smuteční pochod k výzkumáku. Nejdříve šel dvoumetrový testovaný “králíček“, za ním smuteční transparent STOP VIVISEKCI (v černé barvě), Smrtka s černým křížem, čtyři děvčata s rakví a teprve poté zbytek průvodu. Po příchodu před Výzkumný Ústav Organických Syntéz jsme na jeho bránu upevnili transparenty a před ně na zem položili rakev, na kterou jsme umístili smuteční věnec. Okolo ní účastníci demonstrace rozmístili stovku malých rakviček, které jsme jim rozdali už na nádraží, a zapálili pietní svíčky. Pohřbili tak symbolicky zvířata umučená ve VÚOS při testování hnojiv, léků, voňavek a chemikálií.
Po zaznění dvou projevů, z nichž jeden byl zaměřen na již zmíněnou novelu zákona a druhý proti
testování zvířat všeobecně, byl neplánovaně přečten ještě jeden projev, a to stanovisko VÚOS. To bylo chvílemi k smíchu a chvílemi k pláči, ale alespoň jsme uchovali objektivitu. Po doznění nesouhlasného pískotu jsme drželi symbolickou minutu ticha za oběti vivisekce. Po té byla demonstrace ukončena a smuteční hosté se přesunuli domů nebo na Koncert proti vivisekci, který po akci probíhal na jiném místě Pardubic.
Reportáž z akce se objevila v hlavních zprávách na ČT 1 a také ve většině místních i celostátních deníků. Většinou o celé akci informovali pozitivně, včetně citování našich argumentů.
Sraz byla inzerován na druhou hodinu odpolední na brněnském Náměstí svobody. Když jsem ve dvě dorazil, patřil jsem mezi poslední příchozí a na místě již bylo okolo sto účastníků. Zhruba ve čtvrt na tři akce začala. Před tamní kožešnictví se postavili dva řečníci s megafonem, jeden jako zástupce sdružení VERRA a druhý z NESEhnutí. První projev, ačkoliv byl čtený, vypadal spíše jako když byl řečník zkoušený z matematiky - zadrhával se, tu a tam řekl nesouvislou větu atd. Našinec by to řekl jasně - lezlo to z něj jak z chlupatý deky. Druhý projev byl mnohem lepší a taky kratší.
Po projevech bylo kožešnictví symbolicky uzavřeno - jeden z pořadatelů se protáhl okolo překvapených fízlů a na dveře pověsil ceduli PRO SMRT ZAVŘENO. Mezitím byly na zem položeny velké papíry s nakreslenými siluetami kožichů, na které jsme nalepili obrázky kožešinových zvířat. Tak jsme názorně ukázali, že za každým kožichem stojí několikanásobná smrt.
Ihned poté byla akce ukončena, dohromady netrvala déle než půl hodiny. Krátká reportáž se objevila ve večerních zprávách ČT 1. ( Za tyto dvě zprávy děkujeme dopisovateli z Moravy )
Každoroční pochod začal letos ve 13 hodin setkáním na Střeleckém ostrově. Byly přečteny projevy a těsně před 14 hodinou se asi 200 účastníků vydalo na trasu vedoucí k ministerstvu zemědělství předat patřičné požadavky.
Tradičně efektní masky zvířat byly opět přítomny, ale sporadické skandování a trochu tichý průběh, který ( po hlučných street parties se sound systémy ) trochu pokulhává, nebylo to nejlepší, co se dá udělat. Odráží to ale jasně stav hnutí za práva zvířat u nás. Myslím, že i přes tyto ( třeba subjektivní dojem ) nedostatky měla akce svůj smysl a efekt. Kvalitní transparenty a slušnost většiny účastníků tomu nasvědčovala. Letos se pochodu nezúčastnilo tolik podroušených jedinců a exhibicionistických póvlů jako v minulém roce, což je velký plus. Doufám, že se tento trend udrží.
Ještě zmíním dvě věci, které mi vyloženě vadily – pokřik “ I ta kráva má svá práva“ mi “jako veganovy“ připadá značně směšný. Co si asi musí myslet člověk, který jí hovězí maso a pije kravské mléko ?
A osobně nesouhlasím s postupem, jaký navrhuje předseda SZ Plzeň – ( jeho apely na poslance ale mají obrovský význam, to nepopírám ) – volit “ty strany, které přistupují kladně k otázkám práv zvířat“. Myslím, že už je dávno dokázáno, jaké cíle prosazují lidé, kteří se stanou vítězi voleb. Toho nechci být součástí.
Organizátorům – Animal SOS a Svoboda zvířat Plzeň patří nepochybně dík za námahu a odvedenou dobrou práci.
Všechna média informovala vcelku solidně, jak už se u takovýchto akcí kupodivu stává zvykem. Vždy je totiž k vidění dostatek situací, které kdyby TV “pustila“, tak nás zdiskredituje tak, že už se z toho nevzpamatujeme… Dotěrná kamera TV NOVA si ale i nadále zaslouží formulku: “Omlouvám se, ale nemám důvěru ve vaše zpravodajství“.
Jeden RESIST pokus v Brně : Média informovala o třicetičlenné skupině lidí, která během konání protestní akce v Praze obsadila restauraci KFC a po té “začali konzumovat vlastní zeleninu“…
( informuje NESEHNUTÍ Napajedla )
V únoru se konala třídenní informační akce, zaměřená proti kožichům a kožešnictvím, a to ve Zlíně před obchodním domem Prior. Pravděpodobně největší zájem projevila veřejnost hned první den, kdy se také dostavili všichni přizvaní novináři a TV, po další době už zájem i účast značně ochably. Další podobné informační akce proběhly také v Otrokovicích, Uherském Brodě a Uherském Hradišti.
Také jsme pokračovali v sérii protestních akcí proti týrání zvířat v cirkusech - ve Zlíně u cirkusu Humberto. Ve Zlínských novinách se den poté objevila anketa na téma “Týrání zvířat v cirkusech“ a o další den později další informace a rozhovor, který jsme jim poskytli.
Další březnové akce: 18.3. demonstrace proti týrání zvířat v cirkusech (Uherské Hradiště)
( Nesehnutí Bystřice pod Hostýnem )
24. dubna na Den laboratorních zvířat se v Bystřici konal happening spojený s rozdáváním letáků a seznamem firem netestujících na zvířatech. Podobná akce proběhla snad i v Přerově.
Výzva tohoto čísla :
Genetici budou smět upravovat potraviny
Na českých polích se už brzy bude moci pěstovat geneticky upravená cukrovka a v obchodech se budou moci prodávat stejně pozměněná rajčata. Sněmovna totiž 13. Dubna schválila zákon, který určuje pravidla pro nakládání s rostlinami a živočichy, do nichž genový inženýři vložili cizí gen. Zákon nepřikazuje výrobcům aby označovali geneticky modifikované potraviny. S tím počítá až novela zákona o potravinách, která zatím nebyla schválena. Nápis má být na viditelném místě, bude obsahovat i údaj o procentuálním zastoupení GM plodiny a o jaký druh se jedná. “Spotřebitel tak bude mít možnost výběru“, alespoň tak to řekl Miloš Kužvart.Na první pohled to může znít lákavě : “Vyšší výnosy, menší použití chemikálií, nižší ceny, atd.“, ale nikdo není zatím nedokáže odhadnout, co genové inženýrství způsobí v přírodě za padesát, za sto let, jaký vliv bude mít na zdraví člověka a jestli se nepřemnoží škůdci, kteří si na “pozměněné plodiny“ zvyknou…
Zákon, pružně reagující na postoje EU, mimo jiné popisuje i to, co musí výrobce učinit, aby mohl pěstovat GM plodiny – “Je to podobné, jako s nebezpečnými chemikáliemi, s těmi také není možné nakládat bez omezení“, řekla náměstkyně ministra životního prostředí Dana Římanová. Podle zákona bude každý žadatel povinen vypracovat tzv. havarijní plán pro případ, že by se modifikované organismy dostaly mimo vymezený prostor. Co dodat ? Bylo tedy nutné toto “nebezpečí“ vůbec povolovat ?
Zákon sám o sobě je nedokonalý a i úplný laik v něm nalezne mnoho trhlin – týká se například rajčat, ale užne protlaku z GM rajčat vyrobeného. Týká se GM zrní, ale mouky a potravin z ní vyrobených už nikoli. Podobně se zákon vztahuje i na GM živočichy, ale už ne na jejich mléko. Zcela tak ignoruje fakt, že nebezpečné mohou být i produkty GM organismů.
Pokud bychom měli určit nejvýraznější póly souhlasu a nesouhlasu se zákonem ve sněmovně, tak za odpůrce by to byl zcela jistě Libor Ambrozek / KDU / a za nadšené příznivce tradičně arogantní Jan Zahradil / ODS /.
Firmy, které už nyní experimentálně pěstují geneticky pozměněné plodiny, se ze schválení “svého“ zákona samozřejmě radují. Otevřeně to vyjádřil i Martin Velčev z americké společnosti MONSANTO, která v Čechách ( působí tu už tři roky ) experimentuje s geneticky modifikovanou ( dále jen GM ) cukrovkou, odolnou proti jednomu druhu chemického postřiku. Nyní může začít pěstovat ve velkém, ale podle slov Velčeva bude trvat minimálně dva roky, než získají potřebná úřední povolení, na kterých se teprve pracuje. Monsanto si zatím na ministerstvu životního prostředí požádala o deset povolení k pokusům. V praxi jde o pozemky zhruba 30x30 metrů, na nichž výzkumníci z Monsanta pěstují. Mimo již zmíněné řepy také řepku olejku a kukuřici. Pokusy obvykle trvají 4 roky, během nichž vědci zjistí, nakolik jsou dovezené odrůdy vhodné pro zdejší podmínky.
GM organismy – zejména sója a kukuřice – se nejvíce pěstují v USA ( tamní potraviny už jsou z 50 až 60% “zasaženy“ GM organismy ) , Kanadě, Austrálii a Argentině. V EU jsou v zemědělské produkci zastoupeny jen velmi zřídka, např. ve Španělsku a v Německu. Kurz, který zastává EU ( komplikované schvalovací řízení upraveného “materiálu“ a viditelná popiska upozorňující spotřebitele na přítomnost GM produktu ve výrobku ) byl přijat i letos v lednu na konferenci v Montrealu, kde se podepisovala Úmluva o biologické rozmanitosti. Podle ní má také každý stát právo na základě vědeckých argumentů sám rozhodnout, zda na svém území GM potraviny dovolí vyrábět.
V Čechách se v současnosti komerčně zatím žádná plodina nepěstuje, ale experimentuje se na asi 20 malých rozlohách s ( viz. odstavec o Monsantu ) kukuřicí, řepkou, cukrovou řepou a pšenicí. Těžko říci, s jako vervou se do pěstování GM plodin pustí místní zemědělci, ale Monsanto zatím nikoho nenechává na pochybách, že se chystá jejich pochyby řádně zmasírovat. Zatím jen jednou ročně pořádá pro farmáře jakýsi den otevřených dveří, kde jim vysvětlují výhody svých úprav. Můžeme se detailně zastavit u jednotlivých plodin a vyjmenovat vylepšení, kterými se ohání Monsanto prostřednictvím své mluvčí Miluše Kusendové a přiblížit i plusy, které to následně přinese pěstiteli ( ušetření práce a peněz ), ale nebudeme se s tím zdržovat - propagačních materiálů Monsanto vychrlí určitě samo dost. Podívejme se spíše na dopady podobné kampaně, kterou Monsanto financovalo před dvěma lety v Anglii. Ty dávají za pravdu spíše nám. “Osvěta“, kterou tam Monsanto provádělo, se minula účinkem. Zemědělci se drží raději tradičních postupů, a navíc se nechtějí zabývat složitým a zdlouhavým povolovacím řízením. A co je hlavní – lidé nemají chuť si GM potraviny kupovat.
Co z GM potravin lze koupit již dnes ? Vloni na podzim zkoumalo centrum hygieny potravinových řetězců Brno pro list MF dnes výrobky s obsahem sóji a kukuřice prodávané v našich obchodech, zda v nich nejsou geneticky upravené látky. Jako “pozitivní“ z testu vyšla například směs Shop Rite k přípravě vdolečků, kterou pro obchodní síť Tesco vyrábí americká firma Wakefern Food. Dalším příkladem jsou plněné sušenky Trend slovenského výrobce Pečivárne Sereď. Z 21 analyzovaných potravin u pěti experti s jistotou GM organismy vyloučili, u dvou zcela a u dalšího výrobku s velkou pravděpodobností naopak prokázali. U zbylých třinácti nebyla přítomnost GM subjektu zaznamenána.
Nejsme schopni manipulovat přírodou a mít nad tímto procesem kontrolu !
Neškodnost poživatin s cizími geny není ještě dostatečně prokázána. Alergici nejsou varováni před požitím potraviny, která obsahuje gen pro ně “zakázané“ plodiny. Lživost, nepřesnost a nedetailnost popisek ingrediencí je již nyní dostatečně známá a je zřejmé, že se tyto nešvary GM potravinám nevyhnou.
GM plodiny sice sami likvidují “škodlivý hmyz“, ale insekticidů neubývá.Odolné mutace zvolna
vytlačí více zranitelné přírodní druhy, což dále oslabí už tak dost narušenou biologickou rovnováhu.
Lidé nehladovějí z nedostatku potravy, ale protože se k ní nedostanou, nebo si ji nemohou koupit.
.X.
15. 3. Organizace Greenpeace upozorňovala na Karlově mostě na nebezpečí genetického křížení organismů. Zúčastnilo se asi 20 aktivistů. Tradičně kvalitní masky upoutávaly veřejnost a transparenty seznamovaly s hlavními výhradami proti geneticky modifikovaným plodinám a živočichům.
( Nebudeme je opisovat z horních odstavců. )
Dnes už je ( údajně i u nás ) odbouraná možnost rozeznat, co je modifikováno a co ne – jak výrobky, tak suroviny. A přitom stále neexistuje zákon o odpovědnosti jejich producentů za nežádoucí dopady na zdraví lidí a nepředvídatelné účinky na přírodu... Mimo opic a mnoha dalších inteligentních zvířat, které jsou určeny na pokusy, jsou už vyklonovaná i prasata na pěstování lidských orgánů…
Budoucí problémy s mutovanými jedinci na příkladu lososů z New Yorku
( Vznešenost přírody se neuctívá už dlouho, ale nyní se s ní začíná pohrdat se vší vážností ! )
Až desetkrát rychleji ztloustne “geneticky upravený“ losos z “vědeckých“ laboratoří americké firmy AF Protein, na rozdíl od svých přirozených “předků“. Ryba má být na trhu k dostání už za rok.
Tento “pozoruhodný výkon genetiků“ je však noční můrou ! Na jedné straně sice losos, který je během 18 měsíců pětkrát těžší než jeho “přírodní verze“, může výrazně ulevit oceánům drancovaným plovoucími flotilami – “továrnami“ na ryby, ale na straně druhé může v oceánu dojít křížením “uprchlíků“ s původním druhem k úniku umělých genů do přírody, což by způsobilo ohrožení celého druhu. O tom je přesvědčena řada odborníků, ale i zástupci Asociace pro lososy a pstruhy.
AZ Protein důrazně prosazuje argument, že ač jde o uměle vyšlechtěnou rybu, použité kombinace růstových genů jsou přirozeného původu – část jich totiž byla “použita“ z jiných druhů ryb. Ve své studii o možných rizicích genetického přenosu a křížení však sami přiznávají, že něco takového nelze vyloučit a nelze ani odhadnout reálná rizika. Celý proces je vědci přirovnáván k alegorickému “Trojskému koni“ – “Dostává se to mezi lidi, vypadá to celkem přitažlivě, ale nakonec to zničí celou populaci,“ varují v článku pro New Scientist William Muir a Richard Howard z univerzity v Purdue. Jejich výzkum prokázal, že mutované ryby nejen rychleji vyrostou, ale jsou také plodnější a v populaci mají přitom až čtyřikrát více samečků než samiček. “A tak v případě, že by se 60 mutantů přidalo k hejnu 60 000 přírodních ryb, bude přirozený druh nahrazen během čtyřiceti rybích generací“. A to i přes to, že pouze 2/3 upravených ryb se dožijí reproduktivního věku, znovu na rozdíl od přirozeného druhu. “Poměr samečků a samiček s krátkou životností by při genetickém zamoření divokých příbuzných vedl nakonec nejspíš k vyhubení druhu jako takového“. Profesor Muir dále tvrdí: “je to hrozná situace, kdy se nejméně schopný jedinec stává hlavním a jediným představitelem – to je proti Darwinově modelu“.
Britové, jež o něco více respektují etické normy a jejich vztah k živým tvorům je také trochu odlišný od materiálně založených Američanů, se nyní obávají, že americké a po nich norské ryby zaplaví trh a britský rybářský průmysl krachne… Jak dlouho vydrží jejich zastavení výzkumu v této oblasti ?
Není sice pravděpodobné, že z moře vylezou krvelačné příšery jaké známe z hororových příběhů, ale situace není o nic lepší. Geneticky modifikované organismy za účelem co největších výnosů výrazně zesilují trend využívání všeho živého pro jediný druh – Homo sapiens sapiens. Stávají se tak součástí procesu unifikace pozemského ekosystému a jeho přizpůsobování potřebám člověka, což vede k bezohlednosti k “nepotřebným“ druhům a k zotročení těch “využitelných“ a to je skutečnost z perspektivy našeho přesvědčení nepřijatelná a všeobecně vzato stejně, ne – li víc, děsivá než dejme tomu “okřídlení“ lososi.
Hlavní téma : Boj proti ekonomické globalizaci = proti zasedání MMF a SB !
Sága začala 18. června 1999 v Londýně a pokračuje !
Pamatujete na loňské “výstřelky“ v Londýně ? Na pavučinu, která přikryla Londýn a udělala z něj “galerii lumpů“ ? Fajn, tohle je upozornění a varování všem uličníkům a nezbedným čtenářům, kteří si myslí, že už je všechno pryč – můžou si zavolat na naší horkou linku, kde se dozví všechny další urážlivé informace. Už toto zavolání je přestupek, podobný naší loňské “práci“ v centru města a na celé planetě, jejíž obyvatelé se stávají živými zdroji dolarů…
Hotline 0207 601 2222 http://www.cityoflondon.gov.uk/
Policie, MÉDIA a akce 16.4.
Trochu delší zpráva o jedné nedělní solidární demonstraci.
První ze čtyř protestů proti MMF a SB, které pořádá Iniciativa proti ekonomické globalizaci.
Především je důležité zmínit, že do odmítavé pozice k zasedání MMF / SB v Praze v září tohoto roku se v současné době staví, často vlastní kampaní, celá škála organizací. Jejich programové body jsou mnohdy ideologicky značně odlišné. Mezi zapojenými najdeme marxistické party, rekruty KSČM, trockisty, atd., například Socialistickou solidaritu, Budoucnost, REVO, a tak podobně. Chce se říct v opozici stojí různá uskupení antiautoritářské levice, skupinky představující všechny pohledy na anarchismus a sociálně ekologické organizace, z nichž jmenujme namátkou Solidaritu, ČSAF, Nesehnutí, apod. Nelze se ostatně divit – MMF a SB představují zlo pro všechny - svou úvěrovou politikou se stávají nepřítelem všech jmenovaných idejí. A tak je na akcích proti těmto institucím možné vidět různé odnože bojovníků a slyšet věty dokumentující rozdílné pojímání světa, jenž se jinak, díky své naplno projevované diferenciaci, vůbec nedostanou do styku.
Vyvstává pocit, že ony nepřehlédnutelné a zdánlivě nevhodné odlišnosti, které jsou trnem v oku ideologům v obou táborech, budou nakonec přispívat k rozšiřování řad odpůrců kapitalismu a ekonomické globalizace, a to je hlavní. Otázka pro všechny zúčastněné je tedy položena jasně a mohla by znít přibližně takto: Vytvoříme vyjímečně silnou koalici nebo se rozejdeme každý po svém ?
Naprosto odlišným stylem se projevuje FSA, která se ostře distancuje od všech “iracionálních způsobů boje“ a od podpory bolševiků. Vyhraňuje se vůči všem a používá jinou strategii, ale to už je jiná kapitola.
Ani my nesouhlasíme z autoritářskou levicí a jejími pohůnky, ale nebráníme se určité formě solidarizace a vzájemné informovanosti. Otevřená spolupráce je asi, díky jejich sympatiím k totalitnímu režimu a souhlasem s principy, které popírají skutečné komunistické ideály, vyloučena.
Nyní k samotné akci. Mám dojem, že se nelze divit jednoznačnému zákazu radnice, když se akce tohoto druhu nahlásí na frekventované, tou dobou zcela velikonočními trhy zaplněné, Staroměstské náměstí , které bylo ten den opravdu hojně zaplněné návštěvníky. Taktika pořadatele je ale možná právě proto taková. Myslím, že lepší místo pro prezentaci našich protestů nešlo ten den v Praze najít, ale myslím, že je poněkud nešťastné koncipovat tam úvodní setkání. To mělo proběhnout o ulici dále s následným přesunem už zformovaného davu na ono náměstí. Alespoň nám dalo hodně práce, potkávajíc skupinky s podobnými problémy, najít shluk budoucích demonstrantů. Východiskem ze situace, kdy hrozilo, že se z našich požadavků stane jedna ze stánkových atrakcí v řadě, byl pochod, a ten se naštěstí konal. Hlučný a ve svém závěru smutný, ale nepředbíhejme.
Krátce po 15 hodině bylo přečteno oficiální uvítání zástupcem INPEGu, po němž následovaly stylové projevy ČSAF, Nesehnutí, Solidarity a dalších. Zazněly nejsilnější argumenty proti budování kapitalismu v Čechách, doložené podklady o zhoubnosti zásahů výše uvedených institucí do našeho hospodářství a trefně popírajíc vychvalovaný efekt procesu ekonomické globalizace. Bohatá byla i záplava výmluvných transparentů, od punkově vypodobněných hesel typu “Bílý dům = černá díra“ po ostře radikální SHUT DOWN IMF / WB / WTO !, které si přivezla početná skupinka zahraničních soudruhů, kteří byli v tu dobu v Praze na mezinárodním setkání příznivců lidové fronty odporu – PEOPLE GLOBAL ACTION. Oživovali čekání na pochod, během něhož se četly již zmíněné teze do bzučících kamer a diktafonů hojně přítomných médií, tancem a hrou na hudební nástroje. Sluší se přiznat, že těsně před začátkem akce jsme se setkali s dobrým úmyslem pomoci naší věci v osobě mladého muže, jež nás oslovil s cílem udělat kratičký rozhovor pro Český rozhlas. Je vidět, že férové snahy o rozpoutání celospolečenské diskuse existují a v takové chvíli je dobré být připraven a umět odpovědět. A nebo se dokonce během dialogu dostat tam, kam chci a dostat tak do médií skutečná fakta a povědomí o věcech, na které se tazatel nemůže zeptat, protože o nich ani neví. Bylo znát, že tento stál víceméně na naší straně, ale otázky jím kladené nebyly často chytře položené, což vyplívá z celkové neznalosti cílů “protiglobalizačních“ aktivit a důležitých podrobností. Takže otázky typu “Má vůbec smysl bojovat proti globalizaci ?“ apod. A tak přišla na řadu základní vysvětlení - pojem globalizace je přeci dávno naplňován kulturně, informačně, službami a nabídkou spotřebního zboží, ale její ekonomická stránka, jejíž destruktivní dopady v současnosti nabývají obludných rozměrů, je tím, co se pro nás stává neúnosné.
Zájem sdělovacích prostředků byl sice nebývale velký, ale to lze přisoudit ožehavosti a exklusivitě tématu. Jinak řečeno – jsem zvědav s jakými komentáři a zda vůbec budou citovány projevy, nebo se spíše rozmáznou excesy, které následovaly.
Projevy ukončil úvodní řečník výzvou k zúčastněným, ať se nenechají vyprovokovat, čímž by ohrozili oslovení a podporu veřejnosti. Dodal, že to začíná zakázanou demonstrací a končí záškodníky v našich řadách. ( Samotný zákaz všech akcí proti MMF a SB z “politických důvodů“ se jeví jako zrůdná totalitní zvůle a popírání základních demokratických principů, které nemá obdoby. )
Poté se asi tří set členný zakázaný dav vydal na zakázaný pochod. Potkávali jsme krásné a ještě krásnější, úspěšné a spokojené osůbky / turisty a kazili jim den. Nutno varovat “psychology“, kteří se budou rozplývat nad tím co jsem napsal a budou mě považovat za “ neúspěšného, ošklivého zakomlexovance, postrádajícího radost a seberealizaci“ – krásní ( i přes zákaz ) jsme byli i my !
Po odklonu z trasy, po které jsme šli ven z centra, díky policejnímu kordonu, který nám zatarasil cestu, jsme po chvíli dorazili na Václavské náměstí. V jeho horní části jsme byli “rozdrceni“ rychlou akcí. Ve vedlejším jízdním pruhu se najednou objevila řada policejních dodávek, z nichž v pravidelných pětistupech vyskákaly oplechované nelidské figuríny “robokopů“ s baťůžky na masku, které se spojením do dlouhé housenky jali obklíčit náš dav, což se jim záhy povedlo. Demonstrace byla ihned oficiálně ukončena s opětovným varováním před provokacemi. Zásah měl být zcela jistě ukázkou vysoké připravenosti pro čumily a zastrašující přehlídkou síly pro demonstranty. I přesto, že se člověku chce smát, když vidí a slyší slabomyslnost policejních důstojníků a směšné pokyny jednotlivých policistů lidem, nad kterými se musí pozastavit i docela nestranný kolemjdoucí, je pocit zoufalství neodbytný - ze situace, kdy nevěda, kdo je tajnej a kdo ne, pozoruješ opařeně brutální zacházení se zatčenými, přičemž je ti zezadu našeptáváno kamarádem, že musí zmizet, protože jestli ho i teď čapnou, tak bude vyhozen ze školy… Nechutné ? Ale ne, jen důkaz, že režim funguje a my se máme cítit bezmocně.
Policejní akce měla pravděpodobně za cíl oddělit domnělé “tvrdé jádro“ od čumilů, ale způsobila jen zmatek a třenice. Během této selekce jsme byli upozorňováni stylem “Tam nechoťte, dostanete.“ nebo Buď jdi dopředu nebo dozadu.“… Začalo to vypadat, že si budou vytahovat nejdůležitější osoby, ale nějak se jim to nedařilo. Zastavili se u pouhých dvou zatčených a čekali, kde se to konečně zvrtne. Dav ale moc nevřel, pozdvižení přineslo jen to zmíněné zajišťování. Obzvláště A. Novák v okovech vzbudil velkou žeň zaměstnanců médií. I následné zákroky byly důkladně foceny a snímány a bylo jisté, že zajišťují cenné podklady pro případné potřeby lidskoprávních organizací.
To, co následovalo se podobalo špatné komedii a lze to přisuzovat buď naprosté infantilnosti policistů nebo nutnému zaplnění předepsaného počtu zatčených. Začalo zatýkání okolo stojících turistů a jedinců od postranních stánků s občerstvením. V přímém přenosu my bylo dopřáno zhlédnout exces s, alkoholem posilněným, mladíkem, který zjevně nevěděl co činí, vykřikl “Pryč s policí“. Okamžitě se k němu vrátili okolo procházející policisté s “varováním“, přičemž se jejich výhružné postrkávání najednou prudce změnilo v chvat, kterým ho jako největšího zločince odvedli až k autu. ( Foto této akce bylo doplněno v Právu větou “Policie zatýká jednoho z demonstrantů“.) Zjevně jsem nebyl jediný, kdo to spatřil a tak se strhl poprask, doplňovaný potleskem skupinky neonacistů, která se pohybovala prostorem v bezprostřední blízkosti okolo skupinek anarchistů a v nestřežené chvíli hrozilo, že vyvolají konflikt.
A to je skoro poslední věc, ke které se chci vyjádřit. Zaregistroval jsem tuto pětičlennou eskortu neuniformovaných na blond obarvených ježourků, nepochybně se dobře bavících a pak ještě dvojici převlečenou za dokonale oděné mladíky ve stylu současné prestižní módy, na které nebylo těžké poznat, s jakým úkolem sem dorazila – monitorovali si pěkně nenápadně “terén“ a vytipovávali si tahouny hnutí. Je zřejmé, že násilím je vytlačit z naší blízkosti je nemožné, díky okamžité obranné reakci policie, která by toho ihned využila k útoku, ale nechat je beztrestně procházet naším středem ? Možná to měli dobře promyšlené – mělo se to zvrhnout a skončit naprostým fiaskem demonstrace.
Poslední hloučky se posléze rozplynuly úplně a nám se naskytl ze schodů Národního muzea krásný pohled na odjíždějící dodávky přecpané zbožím od Mc Donalda, na což reagoval přítel vtipnou glosou, že to mají asi v rámci družby zadarmo.
A jak tuhle přehnaně dlouhou stať ukončit ? Policie ukázala, jak bude vypadat její zásah ve dnech zasedání. Vybírání nejméně uvědomělých křiklounů, čímž se nastartuje obranná reakce davu a dojde ke střetu, majícímu “jasný důvod“. Dnes, 16. 4., došlo k ukázce se skutečnými lidmi, kteří to “omylem odnesli“, nepochybujme o tom, že v dobách zářijových protestů na tato místa možná dosadí vlastní kolegy… 24 policistů se zúčastnilo, v rámci příprav na září, ve výcvikovém středisku FBI kurzu se zaměřením na boj proti terorismu. Součástí takového výcviku je mimo jiné i střelba do gumových panáků, apod. Tito mužové mají být nasazeni jako ochranka u vstupu do Kongresového centra… Atmosféra jednoduše kypí a napětí se začíná vyostřovat. Na podzim čekejte vycvičené a nabuzené zabijáky !
Do dnešního dne je stanovena částka všech nákladů na zasedání na 935 milionů korun. Vkrádá se dodatek “zatím“. Pohne informace, že se obětuje miliarda na ceremoniál o chudobě v režii nejbohatších, jakožto i plán povolat armádu, daňovým poplatníkem nebo alespoň jeho míněním ? Pomožme tomu ! Radikalizujme jej !
Demonstrace byla myslím povedená a s trochou optimismu se dá říct, že úspěšná.
P.S.: Neodpustím si ještě jednu připomínku k neonacistům a zážitkům toho dne. Myslím, že je nelze srovnávat s majoritní společností - lidmi, co například “nemají rádi cikány“. Přesvědčení neonacisté jsou totiž vyšinuté osobnosti - jsou schopni zabít, a to normální člověk nedokáže.
Ten dojem mi ještě tentýž večer zmizel, když jsem viděl jak na Hlavním nádraží u jednoho FAST FOOD “ostrůvku“ jeho čtyřčlenná osádka odmítla obsloužit jakéhosi šikmookého cizince a poslala jej “jinam“. A navíc mi došlo, že nemůžu “nenávidět“ veřejnost, že zůstává apatická a to nás ničí, protože by se nepřímo jednalo o stejné násilí. Paralela mezi rasistickým “odmítáním“ a naším “vnucováním“ změn lidem je v tomto případě nasnadě.
Původně jsme chtěli vybrat nejzajímavější pasáže, které dokonale vykreslují úlohu a cíl prosystémových médií, ale nakonec jsme se rozhodli nechat to na čtenáři samotném. Momentů, v kterých se komentátoři neštítí otevřeně balamutit a zastrašovat, je v textech přespříliš, ale najdou se tam i zajímavosti, a my nechceme zdlouhavým přebíráním zpráv a ověřováním faktů brzdit výrobu tohoto čísla. Nebylo by v něm mimo této studie pomalu nic jiného. Pikantním se jeví zjištění, že články o Washingtonu jsou leckdy solidnější než ty o Praze…
Když jsme začínali psát Up Date, měli jsme v plánu otisknout studii, kterou jsme sestavili na základě dlouhodobého sledování novinových článků, a která by se zabývala reakcemi jednotlivých tiskovin na proběhlé demonstrace, Street party, atd. Cílem bylo sestavit rozbor ukazující, která oficiální média jsou vyloženě “mimo“, která se alespoň ze slušnosti snaží dodržet jakousi míru objektivity, a nebo se dokonce pustí, k naší “spokojenosti“, do trochu pravdivého způsobu podání. Postupem doby, se ale vytrácí smysl takové práce, protože noviny si tyto vlastnosti často prohazují a nedá se určit, na které se dá alespoň v minimální míře spolehnout co se týče informovanosti o našich akcích. “Pod lupou“ bylo Právo, MF dnes, Lidové noviny, Slovo a Zemské noviny. Ač to zní pateticky, pravdu přinášejí jen revoluční tiskoviny. Podporujte proto anarchistické organizace a jejich vydavatelské záměry !
K článkům z Práva a MF Dnes přikládáme ještě kvalitní postřehy z týdeníku RESPEKT č 18. z 24. 5. Nehodláme je jakkoli glorifikovat, zvláště ten druhý a třetí, ale jen podotknout, že pokud budou zářijové protesty v Praze vyvolávat ohlasy tohoto druhu, splnily svůj účel - jejich dopad na sebe nenechá dlouho čekat…Otázkou je zda podobně přelomové pohledy zaujme i některý z deníků.
Otiskujeme také dvě zprávy z informačního servisu ČTK doplňující výše uvedené. Odpustíme si komentář podtrhávající nejvíce šokující skutečnosti. Věříme, že si je vyhledáte i bez naší pomoci. Markantní je podtext zastrašování, kdy má mít občan pocit, že se díky protestům zhroutí jeho bezpečnost a atmosféra celkové kriminalizace zářijových událostí. Armáda a policie se tu vystavuje na obdiv. Skutečně povedená masáž veřejného mínění.
Dojde k pozměňovacím úpravám zákonů kvůli “zajištění pořádku“ ? Je zřejmé, že se ještě budeme divit opatřením, jaká je naše elita schopná podstoupit, aby náhodou nesešla z cesty, kterou jí vytyčilo patolízalství světové finanční oligarchii.
PRAHA 11. dubna - Část policistů, kteří budou z regionů přesunuti do Prahy, kde pomohou zajišťovat veřejný pořádek při zářijovém zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB), nahradí možná vojáci. Na dnešní tiskové konferenci to uvedl ministr vnitra Stanislav Gross, který takové opatření plánuje. Pokud je vláda schválí, nic prý nebrání tomu, aby vojáci v činné službě působili například ve smíšených hlídkách s policisty.
Podle něj jde především o preventivní opatření. "Nicméně podle naší legislativy v takovém případě, pokud to vláda schválí, mají vojáci v činné službě při výkonu této činnosti stejná oprávnění a pravomoci jako Policie ČR," dodal Gross. "Pokud vláda usoudí, že máme nějakým způsobem právo pomoci policii, tak to samozřejmě učiníme," reagoval na návrh ministra vnitra mluvčí ministra obrany Milan Řepka. Podle něj se armáda snaží zajistit bezpečnost občanů ČR co nejlépe.
Chystané opatření sice není podle Grosse příliš obvyklé, ale v polistopadové historii není ani ojedinělé. Jeho slova dnes potvrdil v internetové debatě Českých novin i někdejší ministr vnitra Jan Ruml. "Vojáci v činné službě skutečně ze zákona mohou v určitých situacích beze zbraně spolupůsobit pod velením policie při zajišťování veřejného pořádku. Pamatuji si, že i v době, kdy jsem byl ministrem vnitra, jsme tohoto ustanovení využili při návštěvě papeže Jana Pavla II.," připomněl Ruml návštěvu hlavy katolické církve v letech 1995 a 1997 v České republice.
Gross neupřesnil počet vojáků, kteří by mohli dočasně v regionech pracovat s policií. Protože se však kvůli MMF podle něj přesunou z krajů do Prahy především specializované policejní útvary, bude vojáků "v ulicích" potřeba "o poznání méně" než chybějících policistů.
Podle zákona o ozbrojených silách a zákona o policii lze armádu použít k plnění úkolů policie při zajišťování ochrany státních hranic nebo k plnění úkolů služby pořádkové policie či ochranné služby. Toho lze využít tehdy, když policejní síly a prostředky "nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti, a to na dobu nezbytně nutnou".
Pokud vláda schválí vojákům stejná práva a povinnosti jako mají policisté, musí vojáci prokazovat svou příslušnost k plnění policejních úkolů předepsaným stejnokrojem s označením "POLICIE", popřípadě i ústním prohlášením nebo průkazem potvrzujícím oprávnění k plnění úkolů policie.
Přesunutí policistů do Prahy nebude masové
PRAHA 11. dubna - Šéf sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost Petr Nečas ( ODS ) soudí, že přesunutí mimopražských policistů do hlavního města s cílem posílit zajištění veřejného pořádku při zářijovém zasedání světových finančníků by nemělo mít masový charakter. Poslanec též upozornil, že armáda, jejíž příslušníci by v regionech chybějící policisty dočasně zastoupili, by mohla pouze vypomoci, ale ne policii nahradit. "Vojáci jsou cvičeni a vybaveni pro jiné věci," řekl dnes ČTK. "Očekávám, že pro službu, která bude nahrazovat policisty, budou přednostně nasazováni vojáci z povolání. Velmi nerad
bych viděl, aby běžnou bezpečnostní situaci pomáhali řešit vojáci základní služby," uvedl Nečas.
Bývalý ministr bez portfeje Jaroslav Bašta ( ČSSD ), který se má po odchodu z vlády vrátit jako poslanec do Nečasova výboru, ČTK řekl, že postup zvažovaný vládou odpovídá zákonům a není neobvyklý. Připomněl, že podobně se krátkodobě řešily již problémy na česko - slovenské hranici v souvislosti s nelegální migrací. "Popravdě řečeno - ono vládě nic jiného ani nezbývá, protože v okamžiku, kdy výrazně oslabíte policejní službu, nemůžete čekat, že si zloději vezmou dovolenou," uvedl.
Lidovecký člen výboru pro obranu a bezpečnost Pavel Severa předpokládá, že výbor bude o připravenosti policie na zasedání
MMF a SB požadovat více informací. "Je to velká, složitá akce. Ministr (vnitra) ji nesmí podcenit," řekl. Varoval, že přesun policistů do Prahy a jejich nahrazení armádou nebude jednoduchá věc. "Ve výboru se na to určitě budeme ptát," uzavřel.
Vojáci se na zajišťování veřejného pořádku podíleli po listopadu 1989 několikrát. Stalo se tak například na jaře 1990, kdy tehdejší Československo čelilo zvýšené aktivitě kriminálních živlů. Vojáci pomáhali střežit majetek občanů také v době velkých povodní ve druhé polovině 90. let.
Za sociální spravedlnost & proti kapitalismu
Předem chci varovat, že následující článek byl napsán 2. 5. dopoledne, kdy se k nám dostalo jen sporadicky informací, takže je možné, že zde nenajdete vše, co 1. Máj ve svých bouřlivých událostech přinesl. Věříme, že nás doplní ( doufejme, že předběhnou ) jiné aktuální tiskoviny. Když už se nám podařilo oddálit uzávěrku tohoto čísla až na tento den, bylo by ostudné vynechat alespoň krátký rozbor nejhlavnějších bodů prvomájových událostí. Informace pochází od přímých účastníků, ostatní má svůj původ v deníkách Právo a MF dnes a samozřejmě v TV zpravodajství.
53 zadržených, desítky přestupků, jedno podezření z útoku na veřejného činitele. Tak zní čísla mluvčího pražské policie. Rádi bychom položili čísla neprávem zbitých lidí, ale nejsou nám dostupná. Demonstraci zakázal Obvodní úřad Prahy 1 s odůvodněním, že nebyla včas nahlášena. Povinný pětidenní předstih prý nebyl splněn. V avizovanou jednu hodinu po poledni se přesto na Střeleckém ostrově sešlo přes 200 lidí. Po nevyslyšené ultimátní výzvě k opuštění prostranství vydal po 10 minutách velitel výjezdu pokyn k akci – 15 lidí policisté zatkli a zbytek pomalu vytlačili, na což ale musela být povolána “specializovanější“ zásahová jednotka. Zcela tak zabránili samotnému začátku shromáždění. Mezi bezdůvodně zatčenými byli i ti, co se během desetiminutové lhůty snažili číst projevy. Účastníci byly uličkou stvořenou z policistů přinuceni opustit ostrov. Na mostě Legií byly nasměrováni po malých skupinkách na Malou Stranu. Na protějším břehu Vltavy čekalo poblíž Národního divadla několik desítek neonacistů.
Na Kampě se ale demonstranti znovu srotili a vyrazili na pochod. V ulici U Lužického semináře policie opět zasáhla a zadržela 11 osob. Kordóny vytyčily cestu na Malostranské náměstí. Tam bylo pochytáno dalších 27 lidí. Všechny zákroky byly vedeny s nebývalou brutalitou a bez váhání. Jednání policie z poslední doby vůbec vyvolává dojem, že se situace pro nás začíná přiostřovat. To stojí za povšimnutí. Násilí tady totiž začalo opět ze strany policistů a ne, jak by si mnozí přáli, ze strany anarchistů. Výtky o nepřiměřenosti zásahu však policie razantně odmítá. Naopak považuje celou akci za adekvátní, k čemuž se připojil i ministr vnitra, podle něhož byl celý zákrok veden v souladu se zákonem: “Ve všech případech byly splněny podmínky, které policisty opravňují k použití donucovacích prostředků“. Podle nás se jednalo o další slaboduchou demonstraci síly, o čemž svědčí i fakt, že na místo bylo povoláno “ochránců pořádku“ o polovinu více než účastníků.
Svolavatelé akce poté vyřkli do diktafonů svůj nesouhlas s policejním řešením, ale mám obavy, že zůstanou až na klasické reakce Petra Uhla nevyslyšeni. Ten se nechal slyšet, že zásah byl “nepřiměřený, zbytečný, protiústavní a místy až brutální : “Skutečnost, že akce nebyla ohlášena včas, nemůže vést sama o sobě k takovémuto postupu. Svoboda shromažďování a svoboda projevu je ústavní princip, který je možné omezit pouze podle zákona a tady to dáno prostě nebylo. Akce nebyla organizována na místě, kde by ti lidé bránili dopravě. Ani tam nehovořili proti ústavě tohoto státu, ani nehlásali násilí, neprojevovali sympatie k fašismu, nebo k jinému podobnému hnutí. Potom by bylo možné zakázat akci okamžitě, ale ne takto.“
Vedení policie zmobilizovalo celkem 500 mužů a rozmístilo je pod Petřínem, kolem Národního divadla, na Malé Straně, v prostoru okolo ostrova a na Letné. Připraveno bylo vodní dělo, oddíly psovodů a jízdní policie.
Demonstranti si na památku odnesli čepici jednoho z vedoucích policejního opatření. Myslím, že řízení zásahu bez předpisové pokrývky hlavy by se mělo přinejmenším pokárat… Jiný účastník vypráví o zmatení jedné (!) tajné policistky partou punx, kteří poplašnou zprávou “jede se na Výstaviště“ vyvolali jejím prostřednictvím planý poplach s mohutným přesunem veškeré techniky.
A světTradičně masivní “čtyřiadvacetihodinové“ nepokoje zažil BERLÍN. Jak bývá zvykem, útoky na finanční centra, chrámy konzumu a sídla imperialismu začaly už po půlnoci. Silně protivládní, antikapitalistické podhoubí je v Německu známou věcí. Nepokoje byly mohutné a tak střety s “bezpečnostními“ složkami na sebe nenechaly dlouho čekat. Nasazeno jich bylo celkem 6400 a jejich hlavním úkolem bylo zabránit střetu anarchistů a radikálů s neonacisty ve čtvrti Hellersdorf. Po začátku bitek mezi oběma tábory okamžitě zakročili. Zatčeno bylo 150 lidí, převážně neonacistů. Menší pouliční války se rozpoutaly i v jiných městech – krátce nad ránem se jí dočkal například Hamburk. Těžko říct, nakolik se dá souhlasit s některými aktivisty, protože velká část jich je v Německu orientována podobně jako naše “mladokomunistické“ organizace nebo jako Socialistická solidarita, atd. Němcům samotným na tom ale asi moc nesejde - sjednotili se pod hlavičkou Levicové spektrum a vyrazili do předem prohraného boje. Barikády a kamení na banky a restaurace Mc Donald. Rozbité výlohy a hořící auta. Na 16 policistů zraněno. Odpovědí bylo nasazení obrněné techniky.
Další ukázkou nespokojených mas byl Londýn. Nasazeno bylo 15 000 policistů, zjevně připravených zabránit opakování loňských akcí proti kapitalismu. Vše začalo sázením květin před parlamentem a rozdáváním rostlinných hamburgerů před provozovnou MC Donald. Média ale opět dostávají podnět k formulce “Poklidná demonstrace se změnila v destrukci“. Aktivisté zasypali odpadky okolí sídla vlády na Downing street a podnikli samozřejmě odražený “útok“ plechovkami a kamením na rezidenci britského premiéra. Akce proti kapitalismu byla ukončena naprostým zničením jedné restaurace Mc Donald na Trafalgarském náměstí. To se neobešlo bez 28 zatčených. Den proti znásilňování lidské důstojnosti, svobody a demokracie globalizací ekonomiky - MAYDAY - vyvrcholil opravdu impozantně.
Potyčky proběhly také v Polsku. Ve Varšavě si průvod 1500 “anarcho – autonomů“ vajíčkovou přestřelkou “popovídal“ s pravicově naladěnými Poláky. V Krakově došlo k větším střetům – 15 demonstrantů zadrženo a několik policistů zraněno. Fašisté zaútočili na levicové demonstrace i v dalších polských městech.
Pod titulky zvýrazňující násilí novináři ještě popisují konflikty na Filipínách. Protivládní protesty se rozhořely v Manile, kde 12 000 demonstrantů žádalo demisi prezidenta Estrada. Demonstrace probíhaly i v Indonésii – v mnoha městech se snažili účastníci upozornit, že půjčky MMF jsou vždy podmíněny reformami, které výrazně omezují sociální výdaje. V tureckém Istanbulu bylo nasazeno 27 000 “bezpečnostních“ sil s cílem naprosto zmařit nelegální demonstrace proti politice půjček MMF. Hlavní třídy vypadaly jako za válečného stavu. Už předem bylo zatčeno 13 levicových aktivistů. Opatření byla zdůvodněna výbuchem pěti podomácku vyrobených bomb v noci z neděle na pondělí.
Při příležitosti oslav 1. Máje se nechal slyšet k všeobecnému povědomí o problémech, kterou sebou přináší ekonomická globalizace, na které je veřejnost často upozorňována prostřednictvím protestních akcí, i papež. Vyzval k obnovení spravedlivého žebříčku hodnot, kde na prvním místě stojí úcta k pracujícím, jejich svoboda a odpovědnost, a k odvrácení ekonomické a sociální nerovnováhy. Stalo se tak v pondělí při mši pod širým nebem na římském předměstí Tor Vergata. Vyslovil se přímo pro “globalizaci solidarity“. Necítím se natolik zkušeným “politologem“, abych se odvážil rozebírat, jak moc je to bezvýznamné gesto humanity, pružná a důležitá reakce na rychlé a destruktivní směřování světa, nebo věrohodný apel.
Mediální cirkus
Páteří jak televizního tak novinového zpravodajství se stalo absurdní srovnávání anarchistů s KSČM a jinými organizacemi autoritativní levice. Do jednoho pytle rudých “extrémistů“ naházeli komentátoři a redaktoři jak anarchisty, tak staré i nové bolševiky. Obzvláště perlila v tomto směru ČT 1. Naprosto jasně byl cítit záměr autora, který sestavil jakýsi analyzující šot o podobách současné levice – varovat občana, že se jedná o “stejnou pakáž“. Naopak mi ale unikala jakákoli “novinářská etika“ - zdroj, odkud své nesmysly zpravodajství ČT čerpalo, nebyl zmíněn ani jednou. Jednalo se o jakýsi rozbor polistopadové levice, které bylo přisouzen přívlastek extrémní. Divák byl seznámen ( spíše maten ) s představiteli těchto proudů – Socialistickou solidaritou a Mladými komunisty, a následně ( bez uvedení jasných rozdílů a ostrých dělítek ) s anarchisty. Komentář se o “anarcho – autonomní“ scéně vyjádřil přibližně v tomto smyslu “Roste její militantnost. Dle BIS je nejlepší základnou pro budoucí teroristy. U nás toto ale zatím neplatí“. Vynechám zbytečné dodatky o naprosté diskreditaci našich cílů, kam tyto snahy míří snad chápe každý. Vrcholem byla věta “Sice se zřekli násilí k prosazování svých cílů, ale pro strukturu státu zůstávají stále nebezpeční“. Nebezpečnost pro stát je samozřejmě nepopíratelná a měli bychom být vděčni za “očištění od zbraní“, ale takto formulované to spíše vyvolává asociace na jakousi tajemnou sílu někde v podzemí, což bude občana děsit. A to je účel.
K lacinému mediálnímu tvrzení, že Grebeníček mladší vyzval na svém mítinku na letné k nepokojům, když prohlásil “ jsme pro jakékoli iniciativy a aktivity občanů, i pro občanskou neposlušnost“ bych se vůbec nevyjadřoval, kdybych nechtěl napsat, že to vidím trochu jinak. Páni bolševici vidí velice jasně, že existuje početná skupina “levicově smýšlejících“ lidí a tak je láká. Jejich cílem je dobrý volební výsledek. Co k tomu potřebují ? Co nejvíce voličů ! Doufám, že se k tomu nikdo nenechá nalákat podobnými “souhlasy s našimi praktikami“.
K vidění byly ankety typu “bojíte se více levicového, nebo pravicového extremismu ?“, apod. Odpovědi byly více ale i méně solidní, samozřejmě dle postavení jejich nositelů v politickém spektru. Politologové a analytici občansko právních hnutí se vyjádřili vcelku obstojně, naopak dotázaní lidé z ODS, ČSSD vyjádřili obavy stejné, ne – li větší, z levice. Nejodvážněji se k věci postavil známý pražský právník Václav Vlk, který “si dovolil“ říct, že anarchisté nejsou extrémisté. Podle něj jsou vzdáleni rétorice skutečných násilníků jako jsou Rudé brigády, atd. Dotknul se důležitého faktu, že anarchisté nechtějí mít s bolševickými partajemi nic společného. Nevím však, jak se na jeho tvrzení, že “anarchisté většinou neprosazují třídní boj“, budou tvářit kolegové z FSA. Obyčejní lidé reagovali buď zmatenými odpověďmi, nebo přiznáním ( hlavně ti mladší ), že neonacisté jsou pro ně méně přijatelní.
Noviny na “doplnění znalostí“ otiskly několika řádková shrnutí, jak probíhaly 1. Máje anarchistů za posledních osm let a televize zase pustila šoty z nejslavnějších protestů jako byly Street parties, ples NATO, atd.
V Karviné protestovalo 50 skinheadů z Republikánské mládeže a Vlastenecké fonty proti komunismu. Následný pochod nasměrovali, skandujíc “nic než národ“, do jedné z romských čtvrtí…
Celosvětový den akce, zábavy a odporu proti kapitalistickému systému
( Toto je znění elektronické výzvy rozesílané po Evropě holandskými A SEED. Toto je verze ze 17. 1. Dnes, po 1. 5. už je možná zbytečné ji otiskovat, ale myslíme si, že plno věcí v ní uvedených je inspirativních a to se váže i na budoucí akce. Rovněž jde o dokument, který vyvrací mediální kampaň nepravdivě informující o důvodech prvomájových protestů. )
První máj roku 2000 bude dalším celosvětovým dnem akce proti kapitalismu. Na tento den se připravuje mnoho skupin na celém světě, aby protestovali proti systému založeném na vykořisťování lidí, společnosti a celé planety kvůli profitování několika málo jedinců. První máj, jako symbolický den, nabízí příležitost rozšířit náš boj. Aktivisté v New Yorku plánují uzavřít Wall Street a v Londýně se chystá čtyřdenní zábava. Další hlavní centra jsou Sydney , Toronto, Manchester, Chicago, New Orleans a Washington. Mezinárodní kontaktní seznam, který roste každým dnem, obsahuje skupiny a koalice ve více než 20 městech na celém světě. První máj byl vyhlášen jako Den akce také na mezinárodní konferenci Peoples´Global Action, která se konala v srpnu v Indii.
Mayday 2000 vychází z úspěchů předcházejících celosvětových akcí 18. června a 30. listopadu minulého roku a bude probíhat v tom samém duchu. Během příprav těchto akcí se naše síť rozrostla, naučili jsme se mnoho nového a poznali jsme mnoho nových lidí. Mayday 2000 pokračuje v budování silné, nezávislé a tvůrčí iniciativy, která má za cíl vytvořit společnost založenou na rozhodování a spolupráci nezávislých skupin a jedinců, žijící ve shodě se společností a životním prostředí planety.
U předešlých příležitostí, lidé různých názorů a různých národností spojili své síly proti sociální, politické a ekonomické instituci kapitalismu. Dělníci, nezaměstnaní, studenti, obchodní unionisté, rolníci, bezzemci, rybáři, ženské skupiny, etnické menšiny, chudé národy, míroví aktivisté, ekologičtí aktivisté a další spolupracují v boji proti společnému nepříteli. Současné zablokování kapitalistického systému na celém světě – na ulicích, v obcích, polích, továrnách, komerčních a finančních centrech – zesílí vzájemné vazby na lokální, národní a mezinárodní úrovni.
Jak již bylo řečeno, tento den bude organizován nehierarchickým způsobem, jako necentralizovaná, informační síť. Jednotlivé skupiny budou organizovat své akce nezávisle na sobě a zároveň můžou spolupracovat na místní, regionální a národní úrovni. Návrhy vhodných akcí: Stávky, demonstrace, kritické masy cyklistů, karnevaly, street párty, zabírání ulic, státní půdy a kanceláří pro nekomerční aktivity, pochody, hudba, tanec, proslovy, rozdávání letáků, vyvěšení praporů, distribuce společností kontrolovaných novin, pouliční divadlo, zakládání zahrad, rozdávaní jídla, nabízení bezúročných půjček před významnými bankami, stávkové hlídky, blokády, zabrání a rozdělení luxusního zboží, sabotáže a blokování kapitalistické infrastruktury, odmítnutí poslušnosti autoritativní vládě, zakládání ekonomických alternativ.
Je třeba rozšiřovat informace, propagační materiál, sdělovat si nápady a zkušenosti. Je třeba diskutovat o problémech, organizovat shromáždění, plánovat události, tisknout a distribuovat letáky. Pro to se hledají překladatelé !!! Kvůli dosažitelnosti informací o ve všech jazycích, speciálně španělsky, francouzsky, německy, rusky, arabsky, holandsky a čínsky.
Všechny otázky a záležitosti týkající se Mayday 2000 adresujte na některý z diskusních listů. Tato akce bude zcela decentralizovaná a nehierarchicky organizovaná událost, jejíž průběh bude záležet na naší spolupráci a solidaritě.
Rozšiřování naší sítě bude v budoucnu pokračovat. Další vhodná akce se nabízí 27-28 září v Praze, kde se bude konat schůze zástupců Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky.
Rozšiřujte tento vzkaz všem sympatizujícím skupinám a jednotlivcům.
Ať se tato akce stane největším projevem solidarity a odporu vůbec.
Diskusní a koordinační internetové skupiny ( Uvádíme jen ty nejdůležitější, pozn.red. )
Jestli bude potřeba, zakládejte si vlastní diskusní skupiny ve svém jazyce, zemích nebo městech.
MAYDAY 2000 NEWS GROUP (international news group)
Information surrounding Mayday 2000. (2-4 mess./week) Jestliže se chceš připojit, pošli prázdný vzkaz na : globalaction-news-subscribe@onelist.com.
International Lobster Party http://www.lobster1.dircon.co.uk/
Mid-Atlantic Infoshop www.
Infoshop.org/mayday2000.html
Mayday 2000 in London www.freespeech.org/mayday2k/
A co se řeklo během diskusního pořadu o problematice MMF a SB “V pravé poledne“ ? Nejzajímavější momenty debaty jsou zachyceny v následujícím článku. Za zvýraznění stojí názor o “nedemokratičnosti úzké nevolené skupinky lidí, která si uzurpuje právo hájit určité zájmy, aniž by se vědělo, kdo z veřejnosti to podporuje“… Podle této logiky se dají parafrázovat i události 17. Listopadu 1989 jako akce nedemokratická, kdy se také změny ujala úzká skupinka – v onom případě “studenti“ – která se nikoho neptala na souhlas… Myslím, že nehierarchické a z lidí vycházející iniciativy se mají označovat úplně jinak.
TITANIC SE POTÁPÍ:
MŮŽE NAŠE CIVILIZACE PŘEŽÍT SNÍŽENÍ VÝROBY ENERGIE O 70% ?
Globální ekonomika spaluje energii kvůli ziskům – náhrada za energii však neexistuje. Ačkoliv ekonomika zachází s energií jako s jedním z mnoha dalších zdrojů, jedná se o odlišnou věc. Energie je základní podmínkou pro využívání všech ostatních zdrojů.
Globální ekonomika získává téměř 80% své spotřebovávané energie z neobnovitelných fosilních zdrojů: ropy, plynu a uhlí. Tyto zdroje se nazývají neobnovitelnými, protože neexistuje v praxi použitelný způsob umožňující jejich další vytvoření. “Fosilními“ jsou nazývány proto, že je příroda “produkovala“ z odumřelých rostlin a zvířat po stovky milionů let.
Klíčem k pochopení problému energie je pohled na takzvanou “peněžní cenu“ energie. Zdroje energie, které spotřebovávají více energie než sami vyprodukují, jsou bezcenné. Tato aplikace termodynamického zákona není ovlivněna tím, jak vysoko se “peněžní cena“ energie pohybuje.
Například pokud se na vyhledání a vytěžení jednoho barelu ropy spotřebuje více energie než je v onom barelu ukryto, pak těžba tohoto barelu postrádá smysl – nezáleží na tom, jak vysoko se “cena energie“ pohybuje.
Během nadcházejícího století globální ekonomika “vyčerpá plyn“ jako první ze všech fosilních paliv. Někdo může pochybovat o přesném datu, kdy k tomu dojde, ale konec energie z fosilních zdrojů – a na ní závislé globální ekonomice je nevyhnutelný.
Dobrým přirovnáním situace někoho, kdo má moped s nádrží na pět litrů benzinu, ale na dojetí k nejbližší čerpací stanici spotřebuje 10 litrů. On nemůže jezdit k této stanici tankovat palivo, protože by ho spotřeboval jen na samotnou cestu. Takto nemůže pokrýt svoji režii (velikost jeho konta a cena benzínu na to nemá vliv). Zbývá mu jen odstavit svůj moped, protože je bez paliva – navždy.
Ropa
Ropa je nejdůležitější forma energie, představuje kolem 38% celosvětově využívané energie. Žádný jiný zdroj se ropě nevyrovná pokud jde o možnosti její těžby, transportu, zpracování a o její cenu. Toto jsou vlastnosti, které v polovině tohoto století umožnily ropě předstihnou uhlí na prvním místě mezi zdroji energie industrializovaného světa a které mají dodnes stejnou důležitost.
Předpovědi o nadbytku ropy jsou zpravidla překroucené kvůli nepřesné definici termínu “rezervy“. Ve skutečnosti v posledních dvaceti letech průmysl každoročně čerpal více ropy než kolik jí bylo objeveno a její produkce bude brzy neschopná uspokojovat stoupající požadavky.
V listopadu 1997 svolala Mezinárodní agentura pro energii (IEA) konferenci do Paříže. Colin J. Campbell a Jean H. Laherrcre zde vystoupili se třemi referáty o vyčerpání zásob ropy. Uvedli zde, že dosažení “vrcholu“ globální produkce ropy se očekává kolem roku 2005. Výsledkem této konference byl návrh připravený IEA pro meeting ministrů řídících energetiku zemí G8, který proběhl v Moskvě v březnu 1998. IEA přijala názor Laherrera a Campbella za svůj a předpověděla, že produkce ropy dosáhne vrcholu 78,9 milionů barelů za den v roce 2010 a do roku 2020 klesne na 72,2 milionů barelů za den.
Franco Bernabé, předseda představenstva italské ropné společnosti Eni Spa, očekává, že někdy mezi lety 2000 a 2005 začne svět prožívat ropnou krizi ve stylu 70-tých let.
Zemní plyn
Na rozdíl od ropy se plyn nedá levně přepravovat. Po pevnině může být rozváděn potrubím a nebo může být zkapalněn pro transport po moři. Na rozdíl od svých hlavních konkurentů, ropy a uhlí, nemůže být jednoduše skladován. Podle Cambella dosáhne celosvětová produkce zemního plynu vrcholu kolem roku 2020 plus minus několik let. Bernabé je pesimističtější a vrchol produkce zemního plynu předpokládá o deset let dříve v roce 2010.
Uhlí
Předpokládá se, že zásoby uhlí budou vyčerpány nedlouho po roce 2040. Podle Department of Energy US (ministerstvo energetiky) je v USA dostatečná zásoba uhlí na 250 let. Problém tohoto odhadu spočívá v chybném uvážení ceny těžby. Podle Gevera, bude těžba domácího uhlí vyžadovat více energie než bude v získaném uhlí obsaženo. Jinými slovy, pokud bude současný trend pokračovat, bude domácí uhlí “spotřebováno“ (promrháno) za 40 let. Stejný argument platí i pro další země produkující uhlí.
Nekonvenení oleje
Jedná se o oleje z následujících zdrojů: olej ze živičné břidlice, dehtový olej, kreosot z uhelného dehtu, olej získaný posilněnou regenerací, ropa z velmi nepřátelského prostředí, ropa ve velmi nízkých akumulacích.
Campbell uvádí, že: “Tyto zdroje představují dohromady značný objem a mají dvě důležité vlastnosti: Obecně se stávají životaschopnými pouze v podmínkách vyžadujících vysoké náklady; mají odlišný model průběhu produkce, vzrůstá pouze pomalu a jejímu skutečnému poklesu předchází dlouhé období nízké úrovně. Produkce v některých kategoriích je blízce spojena s produkcí konvenční ropy. Ještě dlouho poté, co produkce konvenční ropy dosáhne svého vrcholu nebudou tyto zdroje významně přispívat do světové produkce.
Poněvadž zdroje konvenční ropy jsou omezené, závisí nekonvenční oleje více na ekonomických faktorech a jejich produkce je více analogická s těžbou. Rozdíl mezi rezervami a zdroji získává na důležitosti, pokud je aplikován na nekonvenční oleje spíše než na konvenční ropu. Při těžbě větších objemů nekonvenčních olejů je nutné znát naprosto úplný rozsah potřebných operací.
Solární energie
Pokud by lidská populace byla stabilizovaná, pak by solární energie mohla představovat významný příspěvek v produkci energie,. Pimentel v roce 1994 uvádí, že: “Spojené státy by dosáhly zajištěné energetické budoucnosti a uspokojení životních standardů všech obyvatel, kdyby lidská populace byla stabilizována na odhadovaném optimu 200 milionů (méně než dnešních 260 milionů) a spotřeba energie na hlavu by představovala asi polovinu dnešní úrovně.“
Jaderná energie
Gever uvádí, že: “Jaderný průmysl v USA je skromný příklad toho, co se může stát, pokud je v energetice naprosto ignorována výnosnost. Nyní se ukazuje, že Spojené státy mohou být šťastné, že jejich jaderný průmysl ve skutečnosti produkuje tolik energie, kolik sám spotřebuje. Proto Spojené státy potřebují zkoumat navrhované alternativy mnohem podrobněji než tomu bylo v případě jaderné energie. Výnosnost energie je nezbytnou součástí tohoto zkoumání. Obzvláště důležité je to, aby při kalkulaci výnosnosti byly do ceny energie zahrnuty vládní příspěvky, náklady na znečištění, poškození životního prostředí a s další externality.“ Podle Výboru pro světovou energii (World Energy Council) je dalším problémem nedostatek uranu. “Rozšiřování jaderné energetiky by ukázalo potřebu rychlého obnovení vývoje rychlého množivého reaktoru a setrvání v používání fůzní technologie“. Avšak Peet v roce 1992 argumentoval tím, že “je téměř jisté, že fůzní energie bude příliš drahá (a příliš nebezpečná) a že si ji budou moci dovolit jen nejbohatší státy. Tato volba obsahuje příliš mnoho neznámých na to, aby se stala součástí realistických plánů.“
Energetická účinnost
Energetická účinnost tepelných strojů (benzinových i naftových spalovacích motorů, turbin, elektrárenských stacionárních parních turbin atd.), které spalují obrovskou většinu naší ropy a uhlí, prošly od dob začátků používání parních strojů před 300 lety obrovským procesem vývoje. Nyní je zde už jen malý prostor pro další zlepšení těchto konstrukcí, protože už byly v laboratořích důkladně rozpitvány a v posledních 50ti letech prošly dalším laděním pomocí počítačového modelování a simulování se snahou maximalizovat jejich účinnost.
Pozitivní zpitná vazba
Snižování “síťové energie“ ropy je spojeno s pozitivní zpětnou vazbou. Od té doby, co je ropa přímo či nepřímo používána při výrobě všeho možného se stává méně “energeticky účinnou“ a stejně tak se stává i všechno ostatní méně “energeticky učinné“ – včetně ostatních forem energie. Například ropa představuje 50% paliva používaného při těžbě uhlí.
Až globální produkce ropy dosáhne vrcholu, pohyb cen otřese celou ekonomikou. Od roku 1972 do roku 1982 vzrostla část hrubého domácího produktu určeného pro těžbu z přírodních zdrojů ze 4% na 10%.
Některé alternativní energie jsou v současnosti produkovány s energetickými ztrátami (např. olej získávaný z písků a etanol). Toto může pokračovat jen tak dlouho, dokud to bude podporováno levnou ropou. Ironické je to, že některé alternativní energie jsou životaschopné pouze tehdy, pokud je skutečně nepotřebujeme!
Pozitivní zpětná vazba spotřebování zásob ropy nám v několika dalších desetiletích připraví mnoho nepříjemných překvapení. To, co ekonomové nazývají “ekonomická Valhala“ se již v některých místech rozpadá: co bylo dříve považováno za Asijský zázrak se proměnilo v Asijskou noční můru. Domnívám se, že je to způsobeno snižováním kvality přírodních zdrojů. Pokud je kvalita zdrojů definována objemem energetických investic, pak záznamy jasně ukazují, že se kvalita zdrojů zhoršuje téměř v celém jejich spektru.
Toto je výtah ze studie Jaye Hansona Titanic se potápí vydané v červnu 1998. Plnou verzi tohoto materiálu s odkazy na zdroje informací je možno najít na http://www.dieoff.org/page143.htm
Globální oteplování
Vědci se stále neshodli, do jaké míry je globální oteplování prokazatelné nebo naopak. Klimatologo- vé tvrdí, že počasí se na planetě mění v několika přes sebe jdoucích cyklech o délce 6, 30 – 40, 90 a 400 let, kdy teploty rostou a opět klesají. A jako potíž se tedy jeví fakt, že měření, tak jak je známe nyní, družicové a balónové se spolehlivými výsledky o změnách klimatu, se provádí maximálně 40 let.
Existují však ještě nepřímé metody posuzování klimatických změn, ať jsou to různé přírodní úkazy opakující se z železnou pravidelností, které se na mnoha místech světa zaznamenávají a podle jejich časových výkyvů se rozpozná oteplení a naopak. Například v Číně je významný státní svátek den, kdy rozkvétají višně, a ten se jaksi vychyluje ze své pouti v běhu stoletími. Rekonstruovat klimatické údaje můžeme také na základě daňových odvodů z úrody obilí, ceny olivového oleje nebo záznamů o dozrávání vína.
Vědecká komunita dospěla v minulém roce ke konsensu : svět se ve 20. Století oteplil o 0,4°C, místy
až o 0,8°C. Jsou však oblasti, kde se oteplení neprojevuje, je velmi nízkých hodnot, nebo je zjištěno dokonce ochlazení. Mezi oblasti s pozorováním nízkých hodnot oteplení patří i naše střední Evropa.
“Celosvětově“ proběhlo v tomto století oteplení ve dvou vlnách ve 20. a 70 – 90. letech a bylo nečekaně intenzivní. Byla oslabena role slunečního záření a do hry vstoupily faktory spojené s činností člověka. Jenže člověk nevytváří jen skleníkový efekt – vypouštěním oxidu uhličitého, čímž stoupá teplota, ale také ovzduší ochlazuje. Vypouští totiž i oxidy síry a aerosoly…
A jak bude vypadat klima Evropy v příštích dekádách ? nejvíce současných klimatologů věří v ten horší scénář : Ničivá činnost člověka převáží misku vah a dojde ke katastrofě. Teplota se zvýší o 1,5 – 2,5°C, srážky asi o 10%. Citlivé polopouště, monzunová pásma a pobřežní státy utrpí citelné rány… Zbylá menšina vědců věří v postupné zastavení teplotního stoupání, posuzujíc tak dle zkoumání dlouhých klimatických řad a dle nadcházející proměny cyklu sluneční aktivity. Jistý si není nikdo ničím. Z každodenní situace víme, že počasí se s určitostí nedá předpovědět nikdy. A tak je tomu i z oteplováním či ochlazováním.
U nás se zatím potýkáme jen s riziky abnormálně chladných a dlouhých zim a dešťů padajících v jednom – povodňovém – období. A tyto problémy jsou následkem změn sezónního chodu, u něhož není zcela jasné, zda se váže ke globálním změnám klimatu… Jedná se pravděpodobně spíše o anomálie přírodních cyklů v roce a můžeme jen doufat, že se nebudou opakovat často. Vyloučit ale samozřejmě nelze ani zmíněné příčiny vycházející z lidské činnosti.
Ač se některá čísla a fakta zdají přívětivá a téměř uklidňující, nekladou přesvědčivou odpověď na otázku proč se v posledních letech lidé snad na všech kontinentech potýkají s překvapujícími změnami v klimatu, proč je tolik povodní na místech, kde bývalo vody celoročně nedostatek, nebo proč sněží na místech, kde sníh nepamatují ani nejstarší usedlíci. Posunuli jsme svým faktorem přírodní pochody. To co bylo dlouhá léta takřka neměnné, stává se nyní nevyzpytatelným. Poděkovat za tuto nejistotu můžeme jen sami sobě.
Dopady využívání půdy
Podstatné jsou i změněné klimatické podmínky způsobené rozdílným využíváním půdy. Půda se jak známo podřizuje ekonomickým potřebám. Ať už je to odlesňování pro pastviny či pro výstavbu a podobně, stále dochází k extrémům, na které není daný ekosystém připraven. Vezměme si například Sonorskou poušť, která leží na hranicích USA a Mexika. Chudší Mexičané pasou na své polovině pouště mnoho dobytka, Američané nikoliv. A jelikož je hranice kvůli imigrantům lemována plotem, lze přesně vypozorovat lom charakteru krajiny. A nemusíme sedět v letadle. Po dlouhých měřeních na spasené mexické a zarostlé americké straně plotu byla teplota povrchu v Mexiku během letních měsíců vyšší až o 7°C. Ohřátý teplý vzduch, jak známo, stoupá nahoru. Tím buď odsouvá dešťové mraky na stranu, nebo vytvoří bouřkový mrak. Na mexické straně plotu ubyly srážky nejméně o 10%, ale zvýšila se jejich bouřková intenzita. Pokud padá silný déšť na trávu a křoviny v Americe, kapky se tříští a dobře se vsakují. V Mexiku však padá na zdupanou a vyprahlou zem. Špatně se vsakuje, místo toho dělá stružky a z krajiny odtéká. Tím se ještě zmenší množství využitelné vláhy. Stružky přerostou ve strouhy a rokle, které posléze sníží hladinu spodních vod. Takže se postupně vymění vegetace ve prospěch pouštních druhů a dále se zmenší plocha pastvin. V tak zranitelné oblasti, jako jsou polopouště, stačí na degradaci krajiny a významné zhoršení klimatu pár desítek let lidské činnosti.
Voda jako strategická zbraň
Tři čtvrtiny Země jsou zality vodou. Jen jedno procento je použitelné pro lidské účely. Experti varují – sucho v krku bude mít stále více lidí. Z nynějších 6 miliard lidí nepije 1 miliarda bezpečnou pitnou vodu a bude - li zachován dosavadní trend v její spotřebě, budou v roce 2025 dvě třetiny lidstva bezprostředně ohroženy nedostatkem vody.
Rozšiřování a ochrana Bialowzského lesa ( Polsko ) vázne díky neochotě úředníků rychle jednat !
Pozdravy z workshopu v prastarém Bialowiezském lese všem ! Z Polska, z Bialowiezského pralesa, domoviny několik set let starých stromů a divokého evropského bizona. Žádáme vás o pomoc v životně důležité věci ohledně Bialowiezského národního parku a jeho prioritě pro polskou vládu. Před několika měsíci polský více premiér odsouhlasil dotace na rozšíření tohoto národního parku na šestinásobek jeho současné rozlohy. Toto rozšíření je mezinárodně publikované polskou vládou jako záměr pro zvýšení ochrany Bialowiezského území, které by se tak rozšířením ze 105 km2 na 600 km2 stalo největším národním parkem v Polsku. Zesílení ochrany Bialowiezského lesa a rozšíření oblasti je následek mezinárodní podpory a úspěšný výsledek nesmírného snažení všech angažovaných v Polsku.
Nicméně kvůli měsícům nečinnosti se nedosáhlo žádného dalšího pokroku na straně polského Ministerstva životního prostředí, lesů a přírodních zdrojů. Celé zatím dosažené jednání tedy zatím krachuje na banalitě. Proces totiž vyžaduje, aby polský kabinet obdržel rozhodnutí o rozšíření Bialowiezského parku právě od Ministerstva. Ustanovení rozhodnutí o Bialowiezském parku z jeho strany je z hlediska polského práva podstatným krokem, aby ho mohl premiér Jerzy Buzek uznat, ale k výnosu usnesení Ministerstva životního prostředí stále ještě nedošlo.
Workshop všech bytostí vás prosí o napsání dopisu na podporu rozšíření Bialowiezského národního parku a jeho poslání polskému ministrovy. V dopise položte otázku, jak je možné, že kabinet dosud neobdržel formální rozhodnutí od Ministerstva životního prostředí.
Adresa je : Premier Jerzy Buzek , Al.Ujazdowskie 1/3, 00-583 Warsaw, Poland; fax: 048-22-6286846.
Pro záznamy o našich kampaních velice oceníme kopie vašich dopisů, které premiérovi pošlete.
Jménem divoké fauny a flóry Bialowiezské oblasti děkujeme za jakýkoli projev podpory.
Další konflikty a přímé akce v lesích Finska
Greenpeace v lednu přinutila dřevorubce ve státě Kukkuri opustit tamní lesní oblast. Greenpeace tam podobný zásah dělali již loni - v březnu 99, když stát nařídil odvoz 4 hektarů dřeva. Celý prostor má kolem 400 hektarů, z kterých je pouze 200 vymezeno jako starý porost určený k záchraně.
Boj v Malahvii minulou zimu způsobil vážné konflikty, protože místní lidé začali sbírat podpisy proti Greenpeace. Greenpeace také musela, mimo řešení tohoto problému nepochopení jejich úkolu, vynaložit obrovské výdaje na zásoby a prostředky, když její lidé museli držet stráž v lesích po dobu 4 měsíců. Konflikt se ale nakonec podařilo vyhrát – biologové totiž stačili včas dokončit tolik potřebnou červenou knihu ohrožených druhů v Malahvii.
“Finské lesní hnutí“ je ukázkovým příkladem toho, jaké se mohou vyskytnout neshody s místním obyvatelstvem, které jej bez vyjímek neakceptovalo. Hnutí má dlouhou historii a záznamy o přímých akcích a boji za lesy sahají až do roku 1988 – Talaskangas, 1990 – Jerisjärvi, 1992 – Porkkasalo. Z dalších akcí pak jmenujme např. rok 1995 – Kuusamo a konečně 1999 – Malahvia. Poslední roky byly ale pro hnutí kritické, jelikož lidé, kteří tuto organizaci založili a celou dobu vedli, se již cítí unaveni a není nikdo, kdo by nastoupil na jejich místo. Přibližující se třicítka je překážkou pro začátek přímé akce každou zimu a tak jsou tucty hektarů starých porostů káceny bez jakéhokoliv protiútoku kromě toho, který vede tisk. Hnutí se začíná stále více zajímat spíše o různé významné certifikáty a další věci. Vede pak spory s lesnickým průmyslem, který argumentuje rozdílnými dokumenty o hodnotnosti lesů. A ty se kácí bez omezení.
Přímé akce také ztrácejí svůj efekt. Je to přece způsob, jak mediálně zprostředkovat naše úsilí zachránit finské lesy, což v konečném efektu nikam nevede – není na koho apelovat. Náš boj ztrácí na vážnosti, protože nás je málo a finance chybí – nejsou žádné zásoby, materiál na stavbu chatrče. Ani rodilý Fin nemůže jen tak viset ze stromu v mínus 30 °C déle než jeden den, což někteří skutečně dělali. Když máš sta hektarů, tak potřebuješ tucty lidí na jednu stromovou vesnici. V Anglii se například usiluje o záchranu jen několika osamocených stromů ve volném prostranství, ale vzácné druhy ve Finsku potřebují o mnoho větší obranný potenciál. Přežívají v obrovských prostorách těžko dostupných hvozdů, kam si však těžaři vždy najdou cestu… je hodně cílových míst, kde se kácí každou zimu.
Hnutí se dopustilo určitých chyb při sabotážích, když byly atakovány jednotlivé sektory, ale neodsuzuji je za ně, protože vím, že dělají svou práci dobře – znají své pracovní prostředí a mají své tradice. Inspirovali svou energií mnoho lidí ve Finsku, obzvláště proti výstavbě nových silnic.
Finská Greenpeace je stále tou skupinou, která se i nadále zajímá o přímé akce, což je nepohodlné pro úředníky. Stále více aktivistů nesouhlasí s orientací na severní oblasti, kde je průměrná ochrana biotopů obvykle vyšší než na jihu a úroveň příjmů je o 40% nižší než v hlavním městě a je tam vysoká nezaměstnanost. Ani samotní obyvatelé severního Finska nejsou velkými příznivci jejich akcí, ale o tom už jsme mluvili. Jsou považováni za spiknutí zahraničního průmyslu, obzvlášť potom, co na začátku roku 99 zavřeli svou kancelář z důvodů pohasínající zájmu o členství…
Více informací o Kukkuri : http://www.greenpeace.fi/9camp/2forest/kukknews.htm
Organizace bojující proti realizaci nové evropské infrastruktury zmapovány !
Projekt mapující plány proti kontroverzní infrastruktuře v Evropě se tiše a pomalu vyvinul. Nyní s pěti členy, kteří jej tvoří ( z toho čtyři dobrovolníci ) zaznamenáváme všechny podrobnosti a projekt se stává úlem aktivit navzdory počítačovým problémům a rychle se měnícímu světu.
Projekt mapuje skupiny a organizace napříč Evropou které se zabývají přepravními otázkami na různých úrovních, včetně nové infrastruktury v rámci TENS (Trans Evropské sítě ). Více detailů a podrobných informací o plánech na novou evropskou infrastrukturu a o skupinách jež stojí proti ní, bude shrnuto v bookletu který bude v oběhu spolu s mapou.
Dotazníky byly v oběhu skoro rok aby získaly údaje o skupinách do mapy. Mnoho lidí odpovědělo, přesto nejsou údaje úplné. Vydali jsme proto další dotazník a ještě jeden – poslední, bude vydán spolu s mapou. Sledujte její vydání, nebudete bez ní chtít žít ! ( Kontakt neuveden ) Zdroj :
Sch News, P.O.Box 2600, Brighton, BN2 2DX, UK
/ převzato z ALARMu č. 4 /
Americký ekolog Donald Chen, který se ve Spojených státech zabývá problematikou dopadů automobilové dopravy na životní prostředí a prosazuje reformu dopravní politiky USA, v březnu navštívil Českou republiku. Během svého pobytu v ČR zavítal Chen také do Brna, aby promluvil na semináři pro zástupce ekologických organizací, který pořádalo Nesehnutí.
Donald Chen se ve Spojených státech snaží prosadit zvýhodnění hromadné dopravy před dopravou individuální, přičemž argumentuje různou ekologickou únosností obou alternativ. “V případě výstavby nových dálnic vzniká jev nazývaný ‚indukovaná doprava‘ - nově postavená kapacita objem dopravy nesníží, naopak přiláká nové a nové řidiče,“ tvrdí Chen. Nejde však pouze o ekologické hledisko, podle amerického odborníka nemají nové dálnice ambice “léčit“ klesající hospodářství, protože dochází pouze k přesouvání ekonomické činnosti z místa na místo. “Větší firmy se stěhují z center měst k obchvatům na periferie, kde rychle rostou nové hypermarkety. To má však za následek likvidaci ekonomiky uvnitř měst,“ říká Chen. Všechny dálnice, které se za posledních dvacet let v USA postavily, pak podle něj přispěly sotva k jednoprocentnímu růstu.
Američan během svého pobytu v ČR zároveň varoval před chybami, kterým se dopravní politika USA nedokázala vyhnout, a doporučil zaměřit se na udržení hromadné dopravy na úkor individuální. Kritiku svého postoje podloženou argumentem, že dopravní situace v České republice se nedá s USA srovnávat, však Donald Chen odmítá. Domnívá se, že jediná odlišnost mezi ČR a USA je v časovém posunu. “V padesátých letech Spojené státy také neměly systém dálnic. A hromadná doprava pokrývala 70 procent dopravní zátěže. Podívejte se však, v jaké situaci jsme po čtyřiceti letech,“ říká Chen. “Móda ve všem napodobovat Spojené státy není přinejmenším v tomto případě zrovna šťastným řešením,“ dodává dopravní odborník.
( Čísla se vztahují na NSR ) Významní západní železniční dopravci :
"Nezáleží nám na tom, co to bude stát, naprostá bezpečnost železnice je nutná. "
Po Claphanské srážce se hodně mluvilo o automatických ochranných vlakových systémech (ATP), které by pomohli předcházet nehodám. Po privatizaci novými železničními společnostmi, "výkaz zisků a ztrát " ukázal kalkulaci, že každá smrt na železnici, které se dá předejít prevencí, stojí 2,76 DM a každý život zachráněný pomocí ATP by stál 14 M, tudíž toto není výhodná investice.
Za posledních pár let dostali železniční provozovatelé dotaci ve výši 1.2 bilionu a dosáhli zisku 1,6 bilionu. Železniční doprava dosáhla zisku 442 milionů.
Strojvůdci jezdí 8 hodin denně – uhodnete komu bude přisuzována vina ?
Díky objevu bohatých ropných ložisek začátkem devadesátých let se příjmy malého a chudého státečku Rovníková Guineja pravděpodobně v příštích pěti letech zdvojnásobí. Tak uvažují současní ekonomové v tamní “demokratické“ vládě, která se v Guineji “konečně“ uchytila po dlouhých dobách “politické nestability“. Otázka zní : Je rozvrtání a rozprodání země skutečně “národním přáním“ – cílem obyvatelstva ? Nebo je to šance úzké vrstvy na zbohatnutí - z “desátek“ odváděných západními společnostmi za pronajaté pozemky ?
Společnost Mobil vyhloubila první zkušební vrt v Guineji už v šedesátých letech. Poté ale nastala dlouhá přestávka – po vyhlášení nezávislosti na Španělsku v roce 1968 zavládl v zemi celkový rozvrat, následovaný diktátorským režimem stalinisty Franciska Macíase Nguemy. Ten byl svržen až v roce 1979. Ropné společnosti se začaly o “naleziště“ – zemi s asi 450 000 obyvatel zajímat znovu až na konci osmdesátých let, po “návratu demokracie“. Těžbu obnovily společnosti Walter International a rovněž Mobil. Ta se do Guineji důrazně vrátila v roce 1992 a s vládou podepsala kontrakt o těžbě. Tu v současnosti představuje 90 000 barelů ropy za den, což se rovná zhruba celkové produkci sousedního Kamerunu.
Nedávné “skvělé“ objevy v dalších a dalších lokalitách, které uskutečnily jiné “věhlasné“ korporace, slibují “nepřetržitý růst“ a co nesmíme zapomenout – ekonomický vzestup… Evropští prognostici tipují, že v roce 2003 se bude těžit 300 000 barelů denně, což je produkce Gabonu. Vše nyní záleží na “ vývoji cen, na nových seizmických výzkumech a na dalších vyjednáváních o podmínkách kontraktů s vládou Rovníkové Guineje“. Evropští odborníci marně varují, že závratný přísun peněz do “státní“ kasy posiluje “rizika korupce, která je ostatně již dávno přítomna ve vládě i státní správě“.
Tři etnické skupiny v bolívijské Amazonii jsou s celkovými přibližně 270 jedinci na pokraji vyhynutí. Mohou za to nejen nemoci, ale i nedostatečný rozvoj tropických krajů, které obývají. Jde o kmen Yuqui v Chapare, Pakawara v departementu Beni a Araona v La Pazu.
“Bolivijská vláda všechny tři skupiny označila za velmi zranitelné, na pokraji vyhynutí,“ upozornil vedoucí vládního úřadu pro indiánské záležitosti Wigberto Rivero. Nepolevující činnost dobyvatelů, dřevorubců, dobytkářů a také ropných společností tyto kmeny vytlačila z jejich přirozeného prostředí.
Důsledkem je kulturní šok a ztráta jejich tradičních zvyklostí. V posledních dvou desetiletích se Yuquidové, slavní amazonští válečníci patřící k jazykové rodině Guaraní, scvrkli z 500 na 152 jedinců. Kmen Araonů, o nichž podávali španělští dobyvatelé zprávy již v 16. Století, tvoří nyní 95 osob, zatímco před pár desítkami let jich bylo tisíc.
Nejdramatičtější je ovšem situace Pakawarů, kterých v povodí řeky Madera u hranice s Brazílií přežívá pouhých 17.
Podle bolívijského antropologa Maria Montaňa na pokraj vyhynutí přivedlo tyto skupiny střetnutí s moderní společností, která nedokázala respektovat jejich způsob života. Montaňo připomněl, že už v roce 1956 vyhynul například kmen Jorá, když sedm zbývajících příslušníků, tři muži a čtyři ženy, odmítlo státní pomoc a definitivně zmizelo v pralesích s prohlášením, že “vy karais /běloši v jazyce guaraní/ jste nás porazili, teď nás nechte v klidu zemřít “.
Antropolog dále upozornil, že nemoci zavlečené bělochy od příchodu španělských dobyvatel zdecimovali početné indiánské komunity.
V 17. Století to byly například neštovice, které zlikvidovaly množství skupin, jež nebyly schopné vypořádat se s touto nemocí tradičními přírodními prostředky.
V současnosti jsou nejčastějšími nemocemi v těchto etnických skupinách tuberkulóza, malárie, žlutá zimnice a prosté žaludeční infekce, které především u dětí mohou často způsobovat smrt. Dalším faktorem nahrávajícím vyhynutí těchto kmenů je podle antropologa a znalce Yuqui Homestineho změna prostředí a jejich přesun do nových oblastí.
Úřad pro indiánské záležitosti nicméně popírá, že by byla uplatňována “přesunová“ politika.
Poslanec Roberto Fernández nedávno upozornil, že Yuquidové se nemohli adaptovat na cochabambské klima a tento faktor zvedl dětskou úmrtnost na více než deset procent.
Předložil vládě návrh, aby byla urychleně vytvořena komise, ze zástupců různých institucí, jež by přímo v místě výskytu kmene ověřila jeho životní podmínky a doporučila podpůrná opatření.
EKVÁDOR – vulkán plný kráterů
Národní povstání , které začalo v sobotu 15. ledna, se změnilo ve vulkán s mnoha krátery hořící nespokojeností celého lidu. Tisíce domorodých lidí blokují silnice. Proudí po cestách spojujících vesnice, aby přispěly k opevnění Toma de Quito (Převratu v Quito) a jiných důležitých městech. 35 000 členů bezpečnostních sil postavených na násilí a rasismu nás nedokázalo zastavit.
Dr. Mahuad, který se cítil omezován společnostmi držícími ekonomickou moc, je nyní zahnán do úzkých a uvězněn svou vlastní taktikou, ostnatým drátem, tanky, armádními a policejními kordóny, ale nejvíce desítkami tisíc nespokojených občanů. Jeho úředníci tvrdili, že nebudeme mít dost sil podnítit lid k akci, že nebudeme mít dostatečné zázemí, že konflikt postupně odezní a že odejdeme domů, aniž bychom čeho dosáhli. Toto pochází z arogance a pocitu vlastní soběstačnosti a podlézavosti vůči bohatým mocným, tyranům, kteří svou ekonomickou politikou zavedli ten nejzločinnější státní teror v naší historii.
Dr. Mahuad, jeho úředníci a političtí druzi, jejichž ústa jsou plná slov o demokracii, jsou denně obklopeni absolutně odmítavým postojem. Kdyby byli skutečnými demokraty, odpověděli by na hlas lidu rezignací. Ale to se nestane, neboť oni musí chránit své podnikání a obchody a své známé, kteří financují jejich volební kampaně tisíci dolary.
Přímá účast různých skupin lidí žijících ve městech je obrovská. Není dost ulic, aby pobraly tu protékající řeku mužů, žen a starších lidí, všichni usilující o vytvoření státu a společnosti, která by byla pluralistická, spravedlivá, slušná a suverénní.
Levantamiento de los Pueblos ( národnímu povstání ) se začíná dostávat mezinárodní podpory, a tak Dr. Mahuad brzo obdrží dopisy odmítající jeho represivní a antidemokratický postoj. Je to nejvyšší čas pro náš národ, pro všechny Eqadorany, protože my jsme skuteční, jedno slovo, jeden hlas, jedna myšlenka, jedno srdce a jedna pěst.
ZPRÁVA z 20. ledna 2000
LOJA
Silnice do Cuenca Zamora jsou uzavřeny. Lidé z různých sociálních vrstev
národa pochodují ulicemi.
AZUAY
Silnice uzavřeny. Obrovské pochody na Cuenca.
CANAR
Totální blokáda. Setkání místního parlamentu (sněmu?) pokračují. Trh je bez
zásob.
CHIMBORAZO
Silnice blokovány. V San Andres armáda zasahuje kulkami a bombami. Alausi hlásí
shromáždění a totální blokádu se stovkami účastníků. Žádné dopravní
prostředky nefungují. Na výjezdu na Chambo brutální zásah ozbrojenců proti
domorodým bratrům. Evangelická církev se připojuje k povstání. Poukazuje na
postoj národních vůdců, kteří se zaprodali vládě. (?)
TUNGURAGUA
Podařilo se jim získat zpět dopravní prostředky požadované k dopravě lidí i
produkci určenou pro převrat v Quito. Guvernér se zavázal nebránit pochodům a
blokádám. Mayorista Market je zavřený.
BOLIVAR
Ohromný pěti tisícový pochod domorodců spolu se studenty z univerzit, vesničany
a řemeslníky zaplavil město Guaranda.
COTOPAXI
Totální uzavření. Trh je bez zásob. Pochody v Latacunga.
PICHINCHA
Stále více domorodců přijíždí, aby se sloučili v převrat v Quito.
Konají se ohromné pochody. Vojáci, studenti, pracující a vesničané se přidávají
a podporují náš boj. Hlavní přístupové cesty v historické části blokovány.
Národní kongres uzavřen policejními kordóny. Studenti z univerzit organizují
pochody z předměstí do Quito.
IMBABURA
Všechny silnice uzavřeny. Imbaburský sněm nařizuje uzavřít obchody a zabavit
zboží těm, kteří tak neučiní a určit je pro domorodce v Quito.
CARCHI
Všechny silnice uzavřeny. Zmocnění obecních úřadů v Canton Mira.
ZAMORA CHINCHIPE
Začaly blokády. Naše organizace Zamasquijat dosáhla dohody s řidiči dopravy,
kteří se připojují k povstání. Silnice jsou uzavřeny.
MORONA SANTIAGO
Povstání, které začalo před několika dny pokračuje. Všechny silnice jsou
uzavřeny. Došly zásoby plynu a pohonných hmot.
PASTAZA
Totální blokáda. Obrovská mobilizace. Organizace domorodců v Pataza se
připravují na domorodý pochod, který proběhne během několika dnů. Studenti,
řemeslníci a vesničané se vydají 400 km dlouhý pochod, aby se přidali
k dobytí (zmocnění?) Quito. Nacionalidad Shuar de Pastaza se aktivně účastní
v povstání a souhlasí s vyjádřenými požadavky.
NAPO
Všechny silnice blokovány. Setkání místních sněmů pokračují spolu s pochody
ve všech kantonech.
SUCUMBIOS
Všechny silnice blokovány. Pochody lidí všech společenských vrstev v Lago
Agrio.
ESMERALDAS
Pochody ve městě jsou každým uplynulým dnem stále více početnější.
Provincionální federace sousedství Esmeraldy řídící se Federacion Nacional de
Barrio del Ecuador koordinuje akce k posílení povstání.
LOS RIOS Ventanas
4 tisíce lidí vyšlo za úsvitu na pochod. Přibližně 500 domorodců se během
dnešního dne přidá k těmto pochodům. Od 4 hod. ráno zablokovány všechny
silnice. 5 lidí bylo zraněno střelbou policie z Quevedo.
GUAYAQUIL
Ranní pochody a večerní pochod s pochodněmi. Bob Olsen, Toronto
Bobolsen@interlog.com
Už v minulém čísle jsme informovali o situaci na Západní Papui. Solidární akce s tamními domorodými obyvateli stále pokračují. Ve Velké Británii se aktivisté i nadále zaměřují na společnosti podporující masivní vykořisťování tamních přírodní zdrojů. Kanceláře Rio Tinto, ARCO (US oil co) + British Gas byly již několikrát obsazeny.
Západní Papua je obsazena Indonésií od 1963, kdy zde byla rozpoutána jedna z nejméně známých genocid 20. století. Masakry, znásilňování, mučení, mizení osob, uzurpování země...Výsledek? Jedna šestina obyvatel ( 300 000 lidí ) zabita.
Podívejte se do posledního DO OR DIE ! nebo na http://www.eco-action.org/opm/
Adresa britských aktivistů je : OPM Support Group, c/o 43 Gardner Street, BN1 1UN.
V minulém čísle jste se mohli v článku o policejních perzekucích ruských aktivistů dočíst o případu ekologa ( bývalého sovětského námořního důstojníka ) A. Nikitina, který byl obviněn z velezrady za to, že pomáhal norské environmentální skupině, která se zabývala jaderným odpadem.
Předposlední týden v dubnu se v ČTK servisu objevila krátká pasáž, že nejvyšší soud ruské federace 17. 4. zprostil Alexandra obvinění “ze špionáže a vyzrazení státního tajemství“. Oficiální zpráva zní : “Nikitin byl zadržen v roce 1996 za to, že ve studii pro norskou ekologickou organizaci Bellona o podílu ruského vojenského námořnictva na jaderném znečišťování Severního ledového oceánu zveřejnil informace o ruské jaderné flotile.“ Soudy jeho případ přešetřovaly celé čtyři roky. Nyní je konečně volný.
Snaží se to maskovat “vědeckými účely“
V polovině dubna oznámil v Tokiu Mičito Nabešima, zástupce agentury pro rybolov, následující : “Japonské lodě ulovily v Antarktidě za poslední rok 439 velryb“. Maximální počet těchto mořských savců, které smí Japonsko podle smlouvy Mezinárodní velrybářské komise ( IWC ) ulovit, je 440 kusů ročně. A to jen pro čistě vědecké účely.
Chceme zde přiblížit skutečnost, že japonský “výzkum“ je jen špatně makovaný komerční lov, protože většina masa z usmrcených velryb skončí jako drahá lahůdka v japonských restauracích. Nemalou kritiku bychom také měli vyjádřit Tokiu za to, že požaduje úplnou toleranci k lovu velryb, protože ten je hluboce zakořeněný v japonské kultuře. Dále si bezostyšně dovolují tvrdit, že pro výzkum rozmnožování, stanovení věku a počtu velryb, je nutná jejich pitva tedy usmrcování. IWC, která se lov velryb snaží regulovat, požádala Japonsko, aby laskavě zkoumalo velryby způsoby, které pro ně nepředstavují smrt.
A nyní podrobnější, oficiální fakta:
Japonsko, největší spotřebitel velrybího masa na světě se i nadále nehodlá vzdát svých snah o zrušení moratoria na komerční lov. Vyplívá to z reakce Tokia na porážku, kterou mu přineslo shromáždění Konvence Spojených národů o mezinárodním obchodu a ohroženými druhy v keňském Nairobi, které se konalo v dubnu tohoto roku. 150 vládních delegátů odmítlo návrh Japonska a Norska, aby bylo povoleno komerční využití plejtváka malého.
Japonsko zahájilo v roce 1987 “výzkumný lov velryb“ a připojilo se k mezinárodnímu moratoriu na lov v Antarktidě a od roku 1994 na severozápadě Tichého oceánu. Moratorium výlov pro výzkum nezakazuje, ačkoliv úlovek, v případě Japonska obzvlášť, končí na tržišti. Důležité je dodržení již zmíněné kvóty 440 kusů. Tedy ochrana “na papíře“ a byrokratické opatření k jehož splnění stačí dodat odpovídající čísla.
Odhaduje se, že přibližně 60 000 plejtváků malých žije v Antarktidě, 87 000 v severovýchodním Atlantském a 25 000 v severním Tichém oceánu.
Podle Tokia se každý rok na japonských tržištích prodá přibližně 2000 tun velrybího masa. Vláda, ale i významné kulturní osobnosti, připojující svou obhajobu pro počínání tamních velrybářů, se obhajují tím, že chytáno je jen tolik velryb, kolik jich Japonsko spotřebuje. Tento argument je značně nevěrohodný. V roce 1965 předvedli jeho opak v praxi. Ten rok bylo uloveno rekordních 22 000 kusů, díky čemuž se velryby staly ohroženým druhem.
Žili na Zemi stovky, možná tisíce let, ale přelomu tisíciletí se nedožily. Vyhubil je člověk. Za oběť nám padlo podle odhadů za posledních sto let minimálně 20 až 30 tisíc živočišných druhů. Některé druhy zmizí, aniž je lidé vůbec poznají.
Od vzniku života na Zemi vymřelo 95 až 99 procent živočišných druhů. Vymírání není v jistém směru překvapivé – je to přirozený proces. Druhy vznikají a zanikají. Jenže: od 17. Století člověk tento vývoj nebezpečně urychlil. Vymírání je nyní tisíckrát až desetitisíckrát rychlejší. Jen obratlovců padlo za oběť člověka od roku 1600 prokazatelně 220 až 230 druhů, nehledě na další desítky poddruhů.
Smrtí, nebo alespoň hrozbou, se pro většinu živočichů stala změna původního prostředí. V globálním měřítku se to vyjádřit číslem: roční úbytek lesních porostů je vyjádřen jedním procentem ze sta celkového množství lesů. A v nemilosrdně kácených deštných pralesech, které tvoří “jen“ 6 - 8% zeměkoule, žije přitom 60 až 80% všech živočišných druhů. Na jedné lokalitě v Amazonii může tak žít tolik živočišných druhů jako v celé Velké Británii. Pohromou mimo odlesňování je pro divoce žijící zvířata i rozmach domácích, člověkem rozšiřovaných, zvířat, nelegální obchod a choroby. Vše toto začalo s počátkem mořeplavby, tedy velmi dávno a není velká naděje, že se to podaří zastavit. A nezapomeňme připočíst i novodobé změny – poškození ozónové vrstvy a oteplování.
Zatím jen malá část lidské populace chápe, že druhová rozmanitost rostlinné i živočišné říše je jedinou cestou k její vlastní budoucí existenci. Zatím se chová přesně naopak – roztahuje se a zvířatům ukrajuje už tak dost minimální životní prostor, místo toho, aby si z přírody brala omezeně a byla ochotna taky něco dát.
Pokud bude takovýto trend i nadále pokračovat, za dalších sto let nenávratně zmizí ze Země další dva až čtyři miliony druhů. Nemůžeme spoléhat na to, že se adaptují.
Panenská divočina je dnes velkou vzácností ale stále žije na Zemi 10 až 100 milionů živočišných druhů. Odborníci však svůj odhad před lety překvapivě rapidně zvýšily – až na 200 milionů - podle výzkumů mořského dna totiž usuzují, že tam může žít dokonce tolik druhů, jako v tropickém pralese.
V Čechách žije zhruba 30 - 49 tisíc živočišných druhů. Do přírody se nedávno vrátil vlk, medvěd a rys.
30. ledna vyteklo ze záchytné nádrže rumunsko – australské firmy z města Baia Mare v Rumunsku na 100 000 kubíků odpadové vody s vysokou koncentrací kyanidu a těžkých kovů. Firma louhovala pomocí kyanidu zlato z hlušin, které zde zbyly po uzavření zlatého dolu. Jed se přelil do rumunsko – maďarské hraniční říčky Szamos, jednoho z přítoků Tisy. Asi 50 km dlouhá vlna vstoupila na maďarské území začátkem února a opustila je směrem do jihoslovanské Vojvodiny a dál do Dunaje o víkendu 12. - 13. Února. Zasažená místa jsou silně zamořena, nepřežívají ani bakterie.
Během své cesty jed zničil vše, co se hýbalo – více jak 80% ryb leklo, a těžko říct, jak dlouho bude řeka jejich životu nebezpečná i nadále, protože se nedá odhadnout, kolik jedu se usadilo v bahně dna. Usmrceny bylo i většina menších živočichů, jako jsou raci, škeble či vodní hmyz. Potravinový řetězec rozšířil zkázu i na vydry a ptáky ( mezi nimi je i vzácný orel mořský – v okolí Tisy se ho před katastrofou podařilo napočítat 20 kusů ), jež se rybami živí. Vyjímkou nejsou ani mrtvoly srnek, které se přišli k řece napít. Regenerace řeky se podle slov odborníků vyžádá nejméně desetiletí.
Katastrofa není pohromu jen pro přírodu, ale i pro lokality, kterými se vine. Jde o tradičně chudé regiony, kde byl hlavním zdrojem financí turistický ruch. Nyní čeká jejich rozzlobené obyvatele chudé období.
Že se jedná o největší ekologickou katastrofu po Černobylu odmítají přiznat jen rumunská oficiální místa. Ta hovoří o přehánění následků. Státní aparát totiž zanedbal dohled na těžařskou společností a tak se snaží odvrátit přisouzení odpovědnosti. Lednový únik z Baia Mare nebyl podle místních prvním případem, předchozí se ale podařilo včas pomocí korupce ututlat. Rumunsko svaluje celou vinu na australskou firmu Esmeralda, která tvořila se svou rumunskou sestrou - firmou Aurul, tandem. Ředitel Esmeraldy spory uzavírá tím, že “Rumuni si katastrofu prostě vymysleli“, a i kdyby nějaká náhodou byla, tak s jejich firmou nesouvisí, ryby v Tise totiž “pomřely kvůli podchlazení“.
Na závěr trochu optimismu : Potvrdilo se, že jed nezasáhl některá mrtvá ramena řeky a ryby z těch míst tak mohou časem obnovit život v celé řece. Nejprve se ale musí obnovit plankton, jejich jediná potrava.
Zpráva Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí k nejhorší jaderné katastrofě všech dob konstatuje, že nejděsivější důsledky pro zdraví 7,1 milionu lidí se teprve projeví.
Únik radiace při této havárii byl nejméně stonásobně vyšší než záření způsobené výbuchy v Hirošimě a Nagasaki dohromady. 600 000 záchranářů, podílejících se na vyčišťovacích pracích a budování tzv. sarkofágu, kryjícího poškozený reaktor “musí být trvale sledováno kvůli následkům ozáření“. Sama ukrajinská vláda uvádí, že 4000 z těchto lidí zahynulo a na 70 000 Ukrajinců má trvale poškozené zdraví. Počet obětí dodnes nejde přesně určit. Některá čísla ale mluví naopak až moc jasně. Tři miliony dětí potřebují léčbu a “mnohé předčasně zemřou“. Plný počet těch, kteří havárii odnesli a odnesou na zdraví a na životech, budeme znát až v roce 2016 – vzhledem k opožděné reakci na ozáření.
OSN před třemi lety vyzvalo vlády a instituce, aby pomohli odvrátit další utrpení, ale reakce byla natolik chabá, že původní seznam 60 humanitárních projektů musel být oklestěn na devět nejnaléhavějších. Ty zahrnují modernizaci nemocnic, vybudování sítě středisek léčby dětí a dekontaminaci škol, jeslí, školek a nemocnic v Bělorusku. V Rusku projekty zahrnují dodávky vitaminových preparátů k posílení imunity, sonografické vyšetření 500 000 dětí a rozvoj rehabilitačních center pro postižené osoby. Mezi projekty na Ukrajině patří zvyšování úrovně lékařské péče, obnova radiací zničených lesů a vědecký výzkum dopadu na zdravotní stav budoucích generací. Tak mluví fakta k 14 let trvajícímu utrpení.
Na konci ledna se konalo v alpském letovisku Davos ve Švýcarsku třídenní Světové ekonomické fórum. Ovzduší demonstrací proti němu bylo prosyceno odhodláním, podpořeným nedávným úspěchem akcí v americkém Seattlu.
Hlavní aktér třetího dne jednání Billy Clinton vyzýval vyspělý svět k podpoře volného obchodu, který prý rozvojovým zemím pomůže podílet se na světovém bohatství…Ti zámožní by neměli prý při budování své budoucnosti zapomenout na to, že s tím musejí pomoct i jiným… “Nelze očekávat, že jen obchod sám pozvedne rozvojový svět z jeho chudoby“, řekl.
Jak absurdní a pokrytecké ! Mezinárodní finanční klérus nejprve vytvořil takové podmínky, jejichž podstatou vyloučil méně rozvinuté země ze světového trhu a nyní vyzývá k jejich vzchopení se ve smyslu práv zaměstnanců a ochrany přírody ! Jenže ty státy se přirozeně bojí přijmout opatření, která by hájila jejich pracující a životní prostředí dané země, protože tohle všechno vede ke zvýšení cen zboží vyváženého na vyspělé trhy – tudíž ke ztrátě konkurenceschopnosti. Do čeho je to nutí, když předpokladem pro vstup do WTO, apod. je málem podmíněn tím, že prvním a hlavním zájmem začleňujícího se státu musí být obchod ?! A kdo vůbec věří tomu, že budoucnost, tak jak o ní mluví finančníci je ta pravá ? Skutečně stojí a padá jen na hromadění majetku a na ekonomickém boomu ? Vždyť je dokázané, že třetí svět ani nemůže být na stejné úrovni jako dejme tomu Německo, protože “rozvinutá“ země představuje obrovskou zátěž pro přírodu. Planeta by prostě neunesla, kdyby se staly všechny země “ekonomicky“ silné.
Mocní tohoto světa to ví. Jenže to musí vypadat, jakože ne a tak téměř souhlasí s demonstranty v jejich požadavcích, upozorňujících na bezbrannost na druhou kolej odsunutých států.
Jenže my nepotřebujeme takové rady. Globalizovaná ekonomika se neřídí city, a pokud někdo stojí o rozvoj chudých zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky, ale i České republiky, apod. tak jsou to právě bankéři a šéfové konglomerátů, kteří na tom budou profitovat. Ano, pozvedněme jejich ekonomiku, ale jen proto, že nám to zvedne i tu naší ! Taková je pravda o výzvách k růstu obrovských mezinárodních institucí s pochybnými kompetencemi a o jejich vnějších zásazích do suverénních zemí.
Tak by to řekl i V. Klaus, který také kritizuje MMF, SB a WTO. Ale jeho důvody jsou naprosto odlišné od většiny odpůrců. Jsou jimi patriotismus, absurdní sebejistota ve vedení naší země k ekonomickým úspěchům bez pomoci zvenčí, atd. o čemž, stejně jako o jeho technokratických vizí, nemá smysl psát.
Odpůrci ekonomické globalizace – zhruba dva tisíce maskovaných aktivistů, v jejichž řadách stáli i radikální farmáři z Francie, ochránci zvířat a ekologové, rozbili tamního Mc Donalda a zaparkovaná auta účastníků fóra. Proniknout k jednacímu sálu a přerušit tak konferenci se bohužel nepodařilo.
William Pfaff, přední americký komentátor, pojmenoval změny ve světě zapříčiněné ekonomickou globalizací jako “vychýlení demokratické rovnováhy“. Zatímco velké nadnárodní podniky pronikají lehce hranicemi a slouží pouze omezeným zájmům svých akcionářů, volené vlády jednotlivých zemí mohou proti těmto korporacím jen ztěží prosazovat zájmy svých občanů. “A protože je to politicky neúnosné,“ píše Pfaff, “hnutí za obnovu rovnováhy je tu.“
Viník nedávných rozsáhlých počítačových útoků na největší americké servery, jež vyvedly z míry i Billyho Clintona, který ( zcela bezbranný ) vyhlásil “válku všem hackerům“, je prý zatčen. Napadení weboví giganti jako Yahoo!, eBay, CNN, Amazon.com, Etrade a další si mají ( opravdu mohou ? ) oddychnout.
Jméno autora útoků, které způsobily škody za několik set dolarů ale nebylo zveřejněno ! Kanadský tisk jen velmi stručně informoval o zatčení “patnáctiletého mladíka, který si říkal Mafiaboy“.
VÝPRODEJ ZÁKLADŮ DEMOKRACIE
Ve dnech 29. a 30. října 1999 se v Berlíně sešli lídři korporací a vládní obchodní představitelé, aby zde pracovali na své strategii pro tržní vztahy mezi USA a EU. Probíhal zde výroční míting lobbistické organizace Transatlantický obchodní dialog (TABD), která ovlivňuje politiku způsobem, který se nedá přirovnat k žádné jiné o obchodní lobby.
TABD je jedinečná v tom, že na rozdíl od jiných obchodních lobbistických organizací bylo její založení iniciováno vládami Spojených států a Evropské unie. Role, kterou má hrát, je velmi významná. Zaprvé má odstraňovat obchodní bariéry mezi Evropskou unií a Spojenými státy a zadruhé má pomoci maximalizovat pozice EU a USA jako nejmocnějších obchodních bloků světa.
Zřejmě proto, že byla založena z vládní iniciativy, a tudíž se těší silnému vládnímu zájmu na své úspěšnosti, je při své činnosti nechutně arogantní. Pracuje jako vlivná skupina prosazující volný trh a vládě doporučuje změny v obchodní politice, které budou prospěšné pro velký byznys.
Tyto změny zahrnují provádění deregulací v oblastech, které se otevírají jako nové trhy, při současném odstraňování ochranných opatření v oblastech, ve kterých mají zájmy bohaté nadnárodní korporace (TNCs, Transnational Corporations), například v oblasti intelektuálních vlastnických práv. Činností na základě hesla “kůň byznysu by měl být postaven před vládní káru“ dává tento kůň byznysu najevo, že ho sociální a ekologické důsledky volného trhu nezajímají. TABD důvěryhodně prezentuje svoje politická doporučení vládě “ na provedení opatření...“. Tato doporučení se zaměřují na potřeby samotného obchodního společenství, přičemž je dokonce používána i “tabulka score“ na níž vláda dostává seznam priorit a termínů vypracovaný TABD, který pak měří svoji úspěšnost podle množství přijatých doporučení.
Činnost TABD se těší neobvyklé podpoře ze strany vlády. Kvůli zajištění maximální podpory Evropská komise publikovala seznam kontaktů na své nejvyšší činitele určený pro všechny pracovní skupiny TABD. Toto usnadňuje každodenní přístup k politikům na vysokých postech v Evropské komisi. Komise také pravidelně aktualizuje svoji “tabulku provádění doporučení TABD" , která je měřítkem toho, jak se přidržuje takzvaných “priorit v provádění doporučení“ stanovených TABD.
Jednou z oblastí zájmu TABD jsou smlouvy vzájemného uznání, které kvůli usnadnění vzájemného obchodu zajišťují harmonizaci regulací jednotlivých států. Tyto smlouvy mají tendenci ovlivňovat nebo snižovat regulace na úroveň nejnižšího společného jmenovatele. Například shovívavý přístup USA ke geneticky modifikovanému zboží by mohl pomoci k odstranění opatrnějšího přístupu EU a k nekontrolovatelnému zaplavení Evropy GMOs (geneticky modifikované organismy). Mocné biotechnologické korporace hrají agresivní roli také v debatě o smlouvě TRIPS (Smlouva o tržních aspektech intelektuálních vlastnických práv), připravené na půdě WTO, kde má její opětovné posuzování probíhat v roce 2000. Tyto korporace požadují, aby EU a USA odmítly jakékoliv pokusy o oslabení regulací TRIPS, které ochraňují “invenci“ biotechnologického průmyslu.
Další nedávná doporučení podaná vládám se zaměřovala na záležitosti jako jsou investice (smlouva MAI opět zvedá svou hnusnou hlavu), služby a odstraňování netarifních bariér obchodu. Termín “netarifní bariéry obchodu“ může znamenat mnoho věcí, včetně rozsahu ochrany životního prostředí a lidského zdraví nebo omezení obchodu se zeměmi nebo společnostmi, které jsou spojeny s porušováním lidských práv. Odstraňování těchto takzvaných “obchodních bariér“ téměř znemožňuje provádět v oblasti obchodní politiky rozhodnutí na humanitárních nebo environmentálních základech.
Setkání v Berlíně mělo značný význam pro třetí ministerský mítink WTO v Seattlu, protože právě zde šéfové byznysu z EU a USA finalizovali své přípravy na něj. Jak dopadl již nyní asi všichni víte. TABD již předložil balíček navrhovaných doporučení vládním obchodním zástupcům pro jejich doladění před konečným předložením návrhů před ministry. Když si uvědomíme, jak je blízké spojení mezi EU, USA a západními TNCs dominujícími světovému trhu, pochopíme, proč je zde minimální šance na to, aby vůbec vznikla jakákoliv odlišná agenda.
Další informace je možno získat na adrese:
Corporate Europe observatory, Paulus Potter- straat 20, 1071 DA Amsterdam, The Netherlands
Tel/Fax: +31-20-612-7023
E-mail: CEO@XS4ALL.NL
A SEED EUROPE připravilo brožurku “Demystifying the WTO“, která představuje Světovou obchodní organizaci a poskytuje přehled v otázkách její demokratičnosti a transparentnosti, byznysu a významu Millenium Round v Seattlu.
A SEED EUROPE, Postbus 92066, 1090 AB Amsterdam, The Netherlands, Tel: +31 20 668 2236,
Fax: +31 20 665 0166, Email: ASEEDEUR@ANTENNA.NL