Kongres Spojených států poskytl 1,3 miliardy dolarů kolumbijské vládě na vojenskou intervenci, která byla nazvána Plan Columbia. Oficiálním cílem tohoto “plánu“ je skoncovat s ilegálním pěstováním koky zničením černých polí, skoncovat s guerillami a stabilizovat tak “nejstarší demokracii“ v Latinské Americe. Z celkové částky se 84 procent peněz vrátí přímo do ekonomiky Spojených států, protože jsou určeny na vojenskou pomoc, především na nákup amerických helikoptér Huey a Black Hawk. Každý kdo si sežene jen trochu informací o situaci v Kolumbii okamžitě pozná, že drogová válka není nic jiného než záminka a že skutečnou motivací je zajistit přístup k nerostným surovinám (zvláště k naftě) a získat kontrolu nad geopoliticky strategickou oblastí, aby se mohlo pokračovat v zavádění neoliberálního modelu rozvoje v celém regionu a zvláště dohody FTAA (Americké dohody o volném obchodu), která se má diskutovat v kanadském městě Quebecu v dubnu.
Při bližším pohledu na region se ukazuje, že Kolumbie je jakousi přirozenou základnou pro obchod, protože má přístup jak k Atlantickému tak k Pacifickému oceánu a představuje spojnici mezi Severní a Jižní Amerikou. Panamský průplav s rostoucím tokem zboží mezi jihovýchodní Asií, Spojenými státy a Evropou, již přestává stačit. Infrastruktura průplavu je stará a pomalá, a tak se plánují nová spojení oceánů. Ropná naleziště v Kolumbii jsou tak bohatá, že překonávají dokonce i Venezuelu: nadnárodním korporacím, British Petroleum, Exxon a Shell prostřednictvím sesterské korporace Oxy Petroleum již byly garantovány velkorysé koncese na těžbu. V této souvislosti se chystá řada megaprojektů pro vybudování infrastruktury jako jsou: dálnice, přehrady, ropovody a přístavy, aby se zefektivnilo vysávání zdrojů. Realizaci těchto projektů již doprovází přesidlování obyvatelstva, které za podpory vlády provádějí polovojenské jednotky. Sociální hnutí v Kolumbii, Ekvádoru, Bolívii, Brazílii a Panamě jsou překážkou pro tyto neoliberální plány.
V Kolumbii je 25-30 procent černošského obyvatelstva. Většina z nich žije ve městech, ale mnohé komunity jsou usídleny po celém pacifickém a karibickém pobřeží. Černé komunity samy sebe chápou jako výsledek staletého boje za svobodu. Boje proti otroctví, proti kolonialismu a nyní proti ekonomické globalizaci. V prostředí s jednou z nejvyšších biodiverzit na Zemi, rozvíjejí způsoby života, které nemají téměř anebo vůbec nic společného s kapitalismem, a které jsou v harmonii se svým životním prostředím. Bojují, aby uchránili své právo na život, své ustavní právo na autonomii, identitu a prostor k životu.
Od pražských protestů proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance, se rychle rozšiřují kontakty mezi Processo de Comunidades Negras a evropskými skupinami. Dnes se PCN obracejí na všechny nehierarchické evropské skupiny, které by se rády připojily k jejich boji a k pokračujícímu procesu vzájemného sbližování. První kontakty a výměny vyústily v:
Od 19. ledna až do konce března, kdy se v Miláně uskuteční konference People´s Global Action, cestuje skupina 6 členů PCN cestuje po Evropě a pořádá diskuse a přednášky, aby seznámilo světovou veřejnost se situací v Kolumbii a jejich bojem. v Praze se přednáška a diskuse koná 7.března od 18:00 hod v NoD, Dlouhá 33, 1. patro.